Tuky

28.04.2017

Důležitou makroživinou jsou tuky. Denně o nich slyšíme, víme, že jsou nepřáteli hubnutí, že bychom je měli omezovat, protože onemocníme některou z civilizačních chorob. Je to ale pravda?

Tuky neboli lipidy, jsou látky nerozpustné ve vodě. V přírodě se nachází jak v říši živočichů, tak i rostlin. Představují nejkoncentrovanější zdroje energie. Jsou obvykle klasifikovány jako vosky, tuky, oleje. Tyto látky jsou důležité mikroživiny, hormony a většina nebílkovinných složek buněčných membrán.

Z hlediska výživy jsou zajímavé zejména tuky a oleje. Kostru molekuly tuku nebo oleje tvoří glycerol. Glycerol má schopnost na sebe navázat až tři jiné molekuly, které nazýváme mastné kyseliny. Proto su tukům také říká triacylderiváty glycerolu (triacylglyceridy). Mastných kyselin se v přírodě nachází přes sto typů, volně se obvykle nevyskytují, ale jsou součástí tuků.

Rozlišujeme několik klasifikačních skupin. Můžeme mastné kyseliny klasifikovat podle délky řetězce (dle počtu atomů uhlíků) a podle stupně nasycení (tzn. dle počtu dvojných vazeb mezi atomy uhlíku). Zmíním jen ty, které jsou nejběžnější součástí výživy člověka.

Nasycené mastné kyseliny neobsahují ve svých vazbách dvojné vazby (Proto by se daly považovat za omega-0 mastné kyseliny.). Jejich molekuly jsou dlouhé a vzájemně kompatibilní a tvoří pospolu něco jako mřížku. Mají proto vyšší teploty tání a jsou za pokojové teploty tuhé.

  • Kyselina máselná: jak již název napovídá je to kyselina nacházející zejména v máselném tuku. Díky svému velmi krátkému řetězci se velice rychle vstřebává a souží jako zdroj "rychlé energie". Sama o sobě nepříjemně zapáchá, avšak máslu nebo kvalitním sýrům dodává tu správnou bohatou chuť. Máselná kyselina napomáhá obnově buněk střevního epitelu stimulací progenitorových buněk. Buňky střev se totiž musí v krátkém čase intenzivně obnovovat, čímž se stávají náchylnější ke vzniku karcinomu. V současnosti je bohužel rakovina střev velmi rozšířená. Má také významné protizánětlivé vlastnosti.
  • Kyselina kapronová: je běžnou součástí různých tuků rostlinných i živočišných. Stejně jako kyselina máselná se velmi rychle přemění na okamžitou energii. Je hlavní aromatickou kyselinou v kozím máselném tuku. Kozí máslo z neupravené smetany díky této mastné kyselině specificky zapáchá. Má antivirotické účinky.
  • Kyselina kaprylová: hlavními potravinovými zdroji je kokosový a mléčný tuk, včetně lidského mléka. Sama o sobě nepříjemně zapáchá. Kyselina kaprylová má velmi silné antimikrobiální vlastnosti. Napomáhá spalování tuků a zlepšuje mozkovou činnost. Avšak v izolované podobě se účinky podporující hubnutí nepotvrdily (přečtěte si můj článekhttp://emilie-lvovska.webnode.cz/l/rafinovane-ne-potraviny/). V současnosti se zvažuje její použití pro léčbu neurodegenerativních onemocnění.
  • Kyselina laurová: je součástí kokosového a palmojádrového oleje (oba jsou to tropické oleje), dále pak také v menší míře i součástí mléčného tuku. V lidském mléce je jí více než 2,5krát více než v mléce kravském. Rychle se vstřebává a poskytuje energii v těle, může tedy sloužit jako zdroj "rychlé energie" podobně jako sacharidy. Významně pozitivně ovlivňuje hubnutí. Má silné antimikrobiální účinky, což je velice důležité v tropických oblastech, kde je prostředí vhodnější pro rozvoj patogenních mikroorganismů. Napomáhá léčení kvasinkových infekcí a různých kožních problémů. Výskyt v mléčném tuku je dáván do souvislosti s nízkou měrou infekčních onemocnění u kojených dětí.
  • Kyselina myristová: byla izolována z muškátového oříšku, odtud její název. Stejně jako laurová kyselina se nachází v kokosovém, palmojádrovém a mléčném tuku. Zajímavým zdrojem je i spermacet. Posiluje imunitní systém. Její přebytek v krevních testech poukazuje NE na vysokou konzumaci nasycených tuků, ale na nadbytečnou konzumaci jednoduchých cukrů! Přesto je jí v konvenční stravě až příliš mnoho a její nadbytky jsou škodlivé. Nachází se hojně v průmyslově zpracovaném jídle.
  • Kyselina palmitová: bohatě se vyskytuje v palmovém, palmojádrovém a kokosovém oleji. Značné množství je také obsaženo v kakaovém másle, mléčném tuku a mase. Kyselina palmitová je velmi účinným antioxidantem. Dále se také osvědčila pro prevenci arteriosklerózy. Konzumace kyseliny palmitové může nepříznivě ovlivnit hladinu LDL (špatného) cholesterolu ale pouze v případě, že ve zkonzumovaném tuku chybí kyselina linolenová. Pokud konzumujete přirozené neupravené potraviny (kvalitní máslo, za studena lisované panenské oleje, kvalitní maso), nemáte se čeho bát, mastná kyselina linolenová se v takových potravinách přirozeně vyskytuje.
  • Kyselina stearová: běžně se vyskytuje ve všech různých potravinových tucích rostlinných i živočišných. Její nadbytek ve stravě může být u některých jedinců problematický, což by mohlo vést ke zvýšení hladiny LDL cholesterolu (Biomarker, který poukazuje na zdravotní potíže.). Hojně je zastoupena v průmyslově zpracovaném jídle, ale například i v mase a mléce konvenčně chovaného dobytka, jenž byl krmen převážně obilím, měl omezený pohyb a žádný pobyt na venku.
  • Kyselina arachidová: je nasycenou kyselinou s dlouhým řetězcem příznačnou pro rostlinné oleje (nejvíce jí má arašídový). Malé množství se nachází v kakaových bobech a bobech rostliny rodu stejného jako kakaovník. Z hlediska výživy nejsou k dispozici data poukazující na pozitivní ani negativní zdravotní vliv.

Nenasycené mastné kyseliny obsahují ve svých vazbách alespoň jednu dvojnou vazbu. V případě jedné dvojné vazby je nazýváme mononenasycené, u více dvojných vazeb je nazýváme polynenasycené. Díky lomené struktuře nejsou příliš kompatibilní. Následkem toho jsou za pokojové teploty tekuté. Podle polohy dvojné vazby odvozujeme omega- 3, 6, 7 a 9 nenasycené mastné kyseliny.

Mononenasycené mastné kyseliny (zkratka MUFA) - v jejich řetězci se vyskytuje pouze jedna dvojná vazba.

  • Kyselina palmitoolejová: je běžnou mastnou kyselinou v lidském podkožním tuku, může tvořit více než polovinu mastných kyselin tvořících tukové zásoby. Běžně se menší míře vyskytuje v tělech různých živočichů, mléčném tuku a některých rostlinných olejích. Velmi vysokou koncentrací disponuje exotický makadamový olej a olej ze semen rakytníku řešetlákového. Studie prokázaly pozitivní vliv na potlačení zánětu a snížení inzulinové odpovědi Z hlediska chemické klasifikace spadá do skupiny omega-7 mastných kyselin.
  • Kyselina olejová: představuje jednu z nejběžnějších mastných kyselin, která se hojně nachází zejména v rostlinných olejích. Je hlavní mastnou kyselinou zastoupenou v olivovém oleji (obsahuje jí 75%). Dále je pak obsažena v řepkovém a slunečnicovém oleji, ořeších a avokádu. Obecně je považována za zdraví prospěšnou kvůli užívání ve středozemní kuchyni. Má ale i své nevýhody, znesnadňuje totiž využití omega-3 mastných kyselin, kterých je však ve středozemní stravě dostatek. Avšak v našich podmínkách může s výhradním používáním olivového oleje nastat problém nedostatku omega-3, jelikož naše strava jich přirozeně neobsahuje tolik. Olejová kyselina se nesmí zahřívat na vysoké teploty, při kterých se z ní tvoří zdraví škodlivé látky. Chemicky zapadá do omega-9 mastných kyselin.
  • Kyselina eruková: představuje kontroverzní mastnou kyselinu nacházející se v řepkovém a hořčičném oleji. Nechvalně vstoupila do historie coby podezřelá z nepříznivého účinku na srdce. V současné době se na trhu vyskytuje řepkový olej, jehož eruková mastná kyselina byla údajně snížena cíleným šlechtěním na minimum. Podle prodejců nehrozí zdravotní nezávadnost. (Věříme jim?) Chemicky zapadá stejně jako kyselina olejová do skupiny omega-9 mastných kyselin.

Polynenasycené mastné kyseliny (zkratka PUFA) - představují velice zajímavou skupinu mastných kyselin. Polynenasycené mastné kyseliny ve formě oleje poznáme podle toho, že ani v lednici netuhnou (slunečnicový olej) na rozdíl od mononenasycených (olivový olej). Z hlediska lidské výživy jsou totiž esenciální, je nezbytně nutné přijímat je z potravy ve vhodné kombinaci s nasycenými tuky, které podporují správné fungování polynenasycených mastných kyselin v těle. Některé PUFA si naše tělo dovede vytvářet samo, ale zdaleka nepokryje veškerou poptávku. U některých lidí tato schopnost zcela chybí. Chemické názvy jsou sice přesné, ale z důvodu praktických se zde budu držet pouze běžně používaných zkratek. Níže jsou popsány nejběžněji se vyskytující:

Skupina omega-3 mastných kyselin: jsou ve vysoké míře obsaženy v mozku obratlovců, jejich funkce právě tam není zcela objasněná. Jisté však je, že napomáhají prevenci a léčbě duševních onemocnění počínaje depresí a bipolární poruchou konče. Deprese je nejrozšířenější duševní onemocnění na světě, nezřídka tento závažný stav končí sebevraždou. DHA mastná kyselina je přímo strukturní a funkční sloučeninou oka. Je nesmírně důležitá pro rozvoj mozku (prevence ADHD, autismu, poruch učení atd.) v prenatálním a raném postnatálním období. V případě výše zmíněných nemocí u dětí je prokázáno zlepšení stavu při podávání omega-3.

Omega-3 snižují riziko srdečních chorob, metabolického syndromu (pomáhají uzdravovat jaterní tkáň) a autoimunitních onemocnění. Dovedou přemoci zánět, a to dokonce i ten chronický. Chrání před neurodegenerativními onemocněními, některými typy rakoviny (zejména rakoviny prsu a prostaty), menstruačními bolestmi. Hrají velice významnou roli v metabolismu vápníku a společně s vitamíny rozpustnými v tucích chrání před vznikem osteoporózy a artritidy. Udržují zdravou pokožku vyživenou zevnitř, která již nebude potřebovat žádné speciální kosmetické přípravky :-) Omezují negativní účinky kouření a alkoholu. Omega-3 jsou asociovány se spánkovým hormonem melatoninem, tudíž mohou ovlivnit kvalitu našeho spánku.

Z výše uvedeného výčtu si lze život bez omega-3 mastných kyselin asi stěží představit. Avšak opak je dnes realitou. Strava průměrných lidí obsahuje velmi málo omega-3 mastných kyselin a zbytečně mnoho omega-6 mastných kyselin. Ideální poměr omega-3 a omega-6 je 1:1 nanejvýše 1:3. V současnosti není žádnou výjimkou i tragický poměr 1:19! Přebytek omega-6 mastných kyselin je spojován s kardiovaskulárními onemocněními, rakovinou (hlavně rakovinou střev, prsu a prostaty), chronickým zánětem a autoimunitními chorobami. Tento fakt je již obecně přijímán v západní medicíně navzdory létům propagování zejména omega-6 mastných kyselin.

  • ALA: setkáme se s ní v mléčném tuku, tedy i mateřském mléce, kde se vyskytuje ve významném množství. Slouží jako zdroj energie. Velmi vysokým podílem ALA disponuje orgánové maso všech živočichů včetně ryb, zejména játra, ledviny a srdce. Z rostlinných zdrojů přichází v úvahu chia semínka, lněná semínka a zelené druhy zelenin, jako jsou fazolky, brokolice, špenát, zkrátka veškeré zelené lupení.
  • SDA: je ve zdravém těle syntetizována z ALA. V přírodě se nachází malá množství v bylinách a mořských řasách. Koncentrovaným zdrojem je olej z brutnáku lékařského. Smysl má tuto kyselinu doplňovat v případě zdravotních obtíží. Kvalitní za studena lisovaný olej není klasickým doplňkem stravy, jedná se o plnohodnotnou potravinu, kterou si můžete nakapat na zchladlou kaši nebo do jogurtu.
  • ETA: jejím prekurzorem je SDA. To znamená, že k vytvoření ETA jsou nutné tytéž zdroje jako v případě SDA. Zdravým lidem stačí ALA, méně zdravým nebo opatrným pak zbyde olej z brutnáku lekářského.
  • EPA: ve zdravém těle je vytvářena z ALA. Ponejvíce ji lze najít v plodech moře a v kvalitním mléčném tuku, zejména v tuku mateřského mléka. Přisuzují se jí nemalé ochranné funkce před civilizačními onemocněními. Bohužel je v naší "dospělácké stravě" silně nedostatková, pokud jako diví nekonzumujeme dovážené plody moře.
  • DPA: největší množství nacházíme v tulením mase a lidském mléce. Má silné protizánětlivé účinky. Tradičně se hojně vyskytuje v tucích mořských živočichů. V našich zeměpisných podmínkách je zdrojem hovězí lůj a kvalitní kravské mléko z pastevního chovu.
  • DHA: je součástí mnoha struktur lidského těla (mozku, oka, kůže a varlat). I v tomto případě je možná biosyntéza z ALA, avšak je zde na místě diskuze, zda náš organismus skutečně zvládne stihnout takovou poptávku biosyntéz, jelikož ALA je prekurzorem několika omega-3 mastných kyselin. Zdroji DHA jsou mořské ryby, které se živí zeleným planktonem. Na souši přichází v úvahu herbivorní živočichové (a jejich produkty) pasoucí se rovněž na zeleném, nikoli planktonu, ale louce :-)

Skupina omega-6 mastných kyselin: navzdory své současné nepopularitě také patří mezi esenciální živiny, které přijímáme ze stravy. Jsou důležité pro aktivaci zánětu, vybuzení imunitního systému a spuštění hojivých procesů, což není věc veskrze negativní, pokud je fyziologicky opodstatněná. V současné době je však přijímáme v nadbytku. Avšak není dobré propadnout opačnému extrému a konzumovat příliš omega-3!

  • LA: je běžnou součástí obyčejných rostlinných olejů - slunečnicový, makový, konopný, kukuřičný, sójový, sezamový, olej z pšeničných klíčků a hroznových semen atd. Tyto oleje mohou být problematické, protože velice rychle oxidují (na vzduchu a světle, při zahřívání) a tím se stávají velmi bohaté na volné radikály, které poškozují jakoukoli živou strukturu ve svém dosahu. Tento proces je znám jako oxidační žluknutí. Z tohoto důvodu se oleje často rafinují a upravují, a přestože pozbydou natrpklou chuť vzniklou oxidací, která nás upozorňuje na "nejedlost" potraviny, volné radikály v něm zůstanou. U za studena lisovaných olejů dochází k přirozené ochraně díky vitamínu E, avšak přesto by olej měl být co nejčerstvější a uskladněn v tmavé lahvi v chladu, nejlépe v lednici. Bezpečná forma LA se nachází v živočišných tucích, které jsou "chráněny" svou převažující nasyceností. Takové tuky nejsou zdroji volných radikálů poškozujících náš organismus. Z rostlinných zdrojů přichází v úvahu za studena lisovaný sezamový olej, který má velký antioxidační potenciál a může se používat i při vaření. Také občasná konzumace slunečnicového oleje ve studené kuchyni nepředstavuje žádný problém.
  • CLA: podporuje odbourávání podkožního tuku. Napomáhá hojení a regeneraci, což ocení zejména sportovci, nemocní a kojící ženy, starší osoby. Hovoří se také o prevenci rakoviny. Může se nacházet v kvalitních mléčných výrobcích a červeném mase. Ovšem je zde nutná podmínka, že zvířata, z nichž produkty pocházejí, byla krmena pouze/převážně senem nebo trávou. V případě krmení obilovinami, sójou apod. se podíl CLA významně snižuje.
  • GLA: lidské tělo je schopno syntézy GLA z LA. Bohatým zdrojem je olej z brutnáku lékařského. Větší množství se nachází v konopném oleji a malá koncetrace v některých obilovinách. GLA s vitamínem E je velice prospěšná pro hojení zánětlivých procesů kůže.
  • DGLA: je zvláštní omega-6 mastnou kyselinou, protože je protizánětlivá. Není velmi rozšířená, nachází se pouze ve velmi malých množstvích v živočišných produktech. Jejím prekurzorem je GLA a zdravé tělo si ji z ní dovede vytvořit samo.
  • AA: v tomto případě se vyplatí triviální názvosloví. Jedná se o kyselinu arachidonovou, která je známá z různých oblastí biologie. Je součástí fosfolipidů, látek vyskytujících se hojně v nervové, jaterní a svalové tkáni. Je hlavní tukovou součástí buněčné membrány. Tvoří okolo 40%. Je nezbytná pro "buněčnou komunikaci". Tento způsob mezibuněčného dorozumívání je naprosto zásadní podmínkou existence mnohobuněčného organismu. AA běžně konzumujeme v mase, vejcích a mléčných produktech. V případě nedostatku si ji tělo dovede vytvořit z LA.

Velmi důležitou úlohou tuků v potravě je společná cesta vstřebání s vitamíny rozpustnými v tucích. Chemicky se podobají tukům a jejich vstřebávání probíhá zároveň s trávením tuků. Vitamíny rozpustné v tucích, D, E, K1, K2, A jsou podmínečnými mikronutrienty v naší potravě. V současné době je jejich příjem vysoce podceněn. Velmi vysoké procento Čechů nemá dostatek vitamínu D!

Trávení tuků je specifické tím, že nastává později a to až v tenkém střevě. Je to způsobeno "nerozpustností tuků ve vodě". V tenkém střevě se uplatňuje vliv žluči, která rozbourává tuky na malé kapénky. Žluč je tvořená v játrech a skladuje se ve žlučníku. Žlučník je typický pro masožravce a všežravce, ale mají ho i ostatní skupiny. Kapénky jsou rozštípány enzymem lipázou, která se tvoří ve slinivce břišní. Částečky takto vzniklé (glycerol, mastné kyseliny) jsou v enterocytech vstřebány a znovu vybudovány do původní podoby tuků. Hotové tuky jsou pak pomocí speciálních "vozítek" (lipoproteinů umožňující pohyb tuků ve vodném prostředí) přepravovány v krvi na místa potřeby.

Nebylo by možné v článku o tucích nezmínit cholesterol. Tučná jídla živočišného původu jsou jeho bohatým zdrojem. Jedná se o látku tukové povahy ze skupiny sterolů, spíše než máslo připomíná vosk. Cholesterol najdeme u různých organismů včetně rostlin a hub. Je přirozenou součástí buněčných membrán, hojně se vyskytuje v nervech. Jeho funkce je v našich tělech podobná jako u rostlin celulóza. Hraje zásadní úlohu v metabolismu vitamínu D. Chrání před depresí. Je naprosto klíčový pro tvorbu žlučových solí a bez jeho přítomnosti není možné v těle vytvořit vitamín A. Je nezbytný pro zachování hormonální rovnováhy, tělo jej používá pro tvorbu některých hormonů. Slouží k buněčné komunikaci. A našly by se další funkce.

Cholesterol vstoupil v minulém století do povědomí veřejnosti jako "zabiják" způsobující srdeční onemocnění. Zkusme být ale kritičtí. Od pravěku naši předci pojídali nasycené živočišné tuky. Soudobé slunečnicové a řepkové oleje jsou novinkou minulého století. Podobně nové jsou i kardiovaskulární onemocnění.

Podle paní Sally Fallonové Morellové: Přední kardiolog Paul Dudley White, v Americe považován za otce moderní kardiologie, zprvu v hypotézu o škodlivosti živočišných tuků nevěřil. Jeho praxe začala ve dvacátých letech, tedy v době, kdy se tato onemocnění teprve začala vyskytovat, a to poměrně v malé míře. V poválečné době, plné rostlinných náhražek živočišných tuků, se však řady pacientů razantně rozrostly. Avšak po určité době zřejmě změnil názor (nejspíš pod tlakem potravinového průmyslu), neboť i on začal podporovat velmi výdělečný průmysl rostlinných olejů.

Cholesterol také funguje jako antioxidant a je tedy přirozené, že se nachází ve zdravých tucích od Matky Přírody. Zabraňuje tak jejich degradaci a vzniku zdraví neprospěšných látek. Organismus jeho prostřednictvím ochraňuje sám sebe před poškozením, proto se jeho hodnoty zvednou, když "něco není v pořádku".

Pojídání potravin bohatých na cholesterol nutně nezvyšuje hladinu cholesterolu v krvi. Naše tělo nefunguje jako na principu lineární rovnice. Každá látka v těle prochází složitými a lidmi dosud nepoznanými cestami. Cholesterol si totiž naše tělo umí vyrobit samo, není esenciální živinou. To neplatí pro miminka, která přijímají cholesterol s mateřského mléka zároveň se speciálním enzymem. (Fallonová a Enigová, 2000). Je zde namístě uvědomit si, k čemu cholesterol tělo potřebuje. Mimo jiné je antioxidant - ochraňuje tedy tkáně před ničivou silou volných radikálů. A odkud jsou volné radikály? Napovím vám, v živočišných tucích bohatých na cholesterol se nenacházejí. Naopak podezřelé rafinované rostlinné oleje, které známe přibližně sto let...

Je zde předpoklad, kterému věřím, že tyto radikály z rostlinných rafinovaných zoxidují náš vlastní cholesterol, který ve své zoxidované formě je již nebezpečnou formou poškozující zdraví. Stejný typ škodlivého cholesterolu se nachází v dehydrogenovaných živočišných výrobcích (instantní omáčky a polévky, sušené mléko, které se přidává do mléčných produktů a do čokolád, oplatek, sušená vejce atd.).

Navzdory propagaci rostlinných olejů (naneštěstí těch rafinovaných) na úkor živočišných tuků došlo za poslední dekády k prudkému nárůstu srdečních onemocnění. (Mezi zdroje nevhodných tuků patří i nepřirozeně upravené živočišné potraviny - sušené mléko, průmyslové uzeniny atd.) V současnosti dochází k obratu a znovupřijetí základních potravin jako je máslo a sádlo, které mají díky své nasycenosti daleko lepší vlastnosti pro tepelnou úpravu, než dříve propagované rostlinné rafinované oleje. "Nebezpečnými rafinovanými oleji" myslím hlavně slunečnicový, řepkový, kukuřičný a sójový, hydrogenované tuky, falešná "másla", margaríny, což mouhou být zdroje nebezpečných trans tuků.

HDL a LDL částice jsou lipoproteiny, které v krevním oběhu fungují jako "vozítka" pro cholesterol, protože samy o sobě jsou nerozpustné ve vodě. HDL cholesterol je považován za "hodný" a LDL za "špatný". Nárůst LDL cholesterolu podle oficiálních sdělení zvyšuje riziko kardiovaskulárních onemocnění, HDL cholesterol riziko snižuje. Tohle stanovisku nepotvrzují všechny studie. LDL cholesterol může být vyšší, avšak to nutně neznamená zdravotní problémy. Přirozeně narůstá s věkem a není nutně spojen s kardiovaskulárními chorobami a smrtí. Naopak má protizánětlivé funkce, které nás chrání. Osobně jej vnímám jako biomarker, který poukazuje na to, že tělo má co dočinění s opravami vlastních tkání.

Nezapomeňme, že hranice "vysokého" cholesterolu byla vymyšlena lidmi a to poměrně nedávno. Když v ordinaci proběhne snížení vašeho "čísla", jste pak považováni za zdravější? Cítíte se opravdu lépe? Nejhorší věcí na tom je, že cholesterol byvá snížen umělým způsobem - léky. Ty obvykle potlačují symptomy, neřeší příčiny. Navíc mají mnoho nežádoucích účinků. Tyto farmaka jsou vám předepsána i v případě nízkého cholesterolu po srdečním infarktu.

Objevují se i zprávy spojující konzumaci rafinovaných sacharidů (průmyslově zpracovaná rafinovaná mouka a cukr) se snížením HDL "hodného" cholesterolu. Pojídání nevhodných potravin zvyšuje riziko kardiovaskulárních chorob více, než samotná konzumace nasycených živočišných tuků.

Podle některých dat lidé s vyšším cholesterolem netrpěli "smrtí" tolik jako lidé s nižším cholesterolem. Nemohl by tedy být cholesterol naopak opravnou molekulou?

Ještě nikdy v životě jsem neslyšela o žádném divoce žijícím masožravém nebo všežravém zvířeti, které by mělo kardiovaskulární onemocnění. A to se stravuje téměř výhradně červeným masem a pouze nasycenými tuky společně s hojností všudypřítomného cholesterolu. Opravdu se nikde nedočtete, že vlk na Slovensku skonal na ischemickou chorobu srdeční a vězte, že kdyby se našel vlk s tlapkami nahoru, vědci by jej rádi rozpitvali... Ale o domácím mazlíčku, pejskovi či kočičce, s arteriosklerózou jsem již slyšela. Ani o populaci Inuitů (žijících v daných místech stovky let) z minulosti nejsou žádné zprávy popisující kardiovaskulární potíže, dokud se v jejich civilizaci neprojevil "blahodárný" vliv zvenčí (rafinované (ne)potraviny: bílá mouka, cukr, rostlinné oleje).

Také nezapomeňme, že statistika je mocná věda a dovede do světa vypustit naprosté dezinformace. Pokud čtete populární zpravodajské portály, jistě tušíte, co myslím. Dokonce existují i speciální firmy (zejména v USA), které nabízejí analýzu a zpracování vašich experimetů na výsledky, které chcete.

Závěrem, připomenu "velký vědecký omyl"- trans - tuky. Jednalo se o formu tuků, která se nacházela v průmyslově zpracovaných margarínech a tucích. Byly považovány za zdravé a neškodné. Zdravější než živočišné tuky. Byl to ohromný omyl, který byl poměrně rychle zameten pod koberec bez potrestání viníků. Tělo trans-tuky nerozezná od těch správných a zabuduje je do vlastních buněk. Následky jsou katastrofální. Již jen z tohoto postoje bych průmyslově zpracovaným nepůvodním "potravinám" nevěřila. Jistě, "oni" vám budou tvrdit, že jsou zdravé, bezpečné, de facto to nejlepší, co si můžete dopřát, ale opravdu těmto magnátům věříte, že mají na srdci vaše blaho?

Omlouvám se, že k danému článku není zhotoven seznam referencí. Vznikl v době, kdy jsem netušila, že jej budu prezentovat na veřejnosti. Proto Vás, milý čtenáři, nabádám k opatrnosti a případnému ověření si informací, které jsou zde uvedeny.