Úvaha o půdě

06.09.2017

Déletrvající sucha mě stresovala a všímala jsem si více než obvykle, že stav české konvenčně obdělávané půdy ani trochu nepřipomíná kyprou zeminu na zahrádce mojí babičky, přitom kukuřičná monokultura se nachází několik desítek metrů od jejího domu a vypadá docela jako poušť z postapokalyptického filmu. A tak mě napadlo napsat takovou úvahu o naší půdě. Po vyhnání z Ráje se Adam usadil na Zemi. Nejspíš na zemi s malým "z" - na hlíně. A proč ne? V arabštině jméno Adamus představuje cosi jako "muž z hlíny" a když k tomu připojíme biblické: "Prach jsi a v prach se obrátíš!" náhle získáme podstatu všeho vědění veškerých oborů spojených s výživou. Myslíte, že o tom mají nutriční terapeuti vycházející z vysokých škol nějaké znalosti? (To není provokující řečnická otázka, opravdu by mě to zajímalo.)

Nezdravě vypadající půda na zahradě našeho nového domu. Bude to dřina, dostat ji do kondice. Ale je to nic oproti zemině, kterou má soused velkozemědělec pod svými rostlinami.
Nezdravě vypadající půda na zahradě našeho nového domu. Bude to dřina, dostat ji do kondice. Ale je to nic oproti zemině, kterou má soused velkozemědělec pod svými rostlinami.

V hlíně, půdě, je vše, co potřebuje k vybudování našich těl, neexistuje jediná živina, která by měla být v našem těle a která by zároveň chyběla v půdě. Stejně jako Adamus jsme my všichni lidé z hlíny. Ale stále více se ukazuje, že malnutrice není pouze výsadou rozvojových zemí, v nichž se zdá být situace zcela jasná: kolonizátoři a otrokáři* připravili domorodce o půdu a ti jsou logicky hladoví a nemocní. Nedávno jsem narazila na titulek, který reprezentoval výrok experta na výživu - "umíráme na nemoci z výživy nad plným talířem jídla" - stálo tam. Výzkumníky udivuje, že obézní matky z chudých zemí vyhledají centra pomoci se svými na podvýživu umírajícími dětmi (Prentice, 2005; Tanumihardjo a kol., 2007). Obézní Čech se dozví, že jeho nadbytečný tuk je výsledkem přejídání v blahobytné společnosti. A zpět do chudé země: která matka na světě by se přejídala a nechala hladovět své dítě? To přece nedává smysl...

Moje vysvětlení je jednoduché. Vyhublý i obézní člověk mají jedno společné - nedostatek živin. I když se v bohatších zemích lze snadno dostat ke kaloriím (rafinované (ne)potraviny), společně s nimi přichází jen málo živin a tělo tuto situaci bere jako signál k tvorbě zásob tukových zásob ("Mám přece nedostatek živin", hlásí.). Je to podle mě logické, protože dlouhá tisíciletí kalorická jídla bez obsahu živin neexistovala, lidé se totiž neživili rafinovanými (ne)potravinami. V chudých zemích je situace podobná, buď jsou lidé z absolutního nedostatku vyhublí na kost, anebo vděk proviantům ze západu (plných ztužených rostlinných tuků a fruktózy), trpí nadváhou či obezitou a není kterak překvapivé, že jejich děti jsou ohroženy malnutricí, která se u nich projevuje podváhou a celkovým neprospíváním (Eckhardt, 2006).

Problém je však společný - půda v ohrožení. Ve vyspělých i rozvojových zemích jsou majoritními vlastníky půdy potravinářští giganti. Tito magnáti prakticky ovládají světový trh s potravinami a fikaně prodávají týž produkt pod různými značkami, aby vytvořili iluzi výběru, který nikdy neexistoval ani existovat nebude. Potíž v chudých zemích je ta, že by se tam vyprodukovanou surovinu nepodařilo tak výhodně prodat, a proto cestuje za solventními spotřebiteli (třeba jako forma krmiva pro hospodářská zvířata). (Nadbytečné vedlejší produkty zpracování, jako jsou sladidla na bázi fruktózy, rostlinné rafinované oleje nebo proteinové izoláty se pak částečně vracejí do chudých zemí jako "pomoc" od hladu. Je pochopitelně zaplacená nic netušícími solventními občany bohatších zemí jako charitativní počin.)

Ačkoli i v konvenčním zemědělství musí existovat nějaká forma hnojení, domnívám se, že konvenčně obdělávaná půda je podvyživená a některé živiny v ní obsažené se s postupujícími léty stejné "péče" snižují (Tak a kol., 2005). Svět je momentálně ohrožen kritickým nedostatkem fosforu. O této problematice se prakticky nemluví, netuším proč. Přitom je to součást "svaté trojice NPK", tedy jakýchsi tří hlavních živin rostlin. Když bude Země bez rostlin, bude i bez zvířat a bez života.

Rostliny nežerou vyloženě hlínu, jak si spousta lidí (Pardon těm, které jsem urazila.) myslí, ale využívají živiny zprostředkované činností půdních mikroorganismů, které recyklují odumřelou organickou hmotu všeho druhu. Existuje tak něco jako téměř perpetuum mobile v předávání mnohých stavebních látek důležitých pro život. Tak to ovšem funguje jen v dokonalém ekosystému (Eden?). O něco hůře v běžném, člověkem nedotčeném, ekosystému, zas o něco hůře v lovcem/sběračem narušeném ekosystému, ještě o něco hůře v ekosystému zasaženém biodynamickým obhospodařováním, o poznání hůře v ekosystému zatíženém ekologickým hospodařením a zdaleka nejhůře v ekosystému (to je už snad špatné slovo, co třeba ne-ekosystém?), který je vykořisťován konvenčním způsobem.

Kdyby mi někdo řekl něco takového před pěti lety, pomyslela bych si, že je blázen. Ale dnes si myslím, že je zkrátka naprosto nezbytné do půdy navracet to, co jsme z ní vzali. Je pravda, že řada zemědělců zaorává na podzim vyseté rostliny (zelené hnojení) a rozmetá hnůj na svá pole. Nicméně také dost často používá chemické prostředky, které jsou však z dlouhodobého hlediska naprosto neudržitelné a životní prostředí (často nenávratně) poškozující. Bohužel oslabené rostliny trpící podvýživou potřebují chemickou pomoc, jinak by vůbec nedokázaly konkurovat pleveli, hmyzu, plísním, virovým chorobám a podobně.

Vůbec ze všeho nejhorší a nesmyslné mi připadá pěstování řepky a kukuřice jako energetických plodin. Čeští zemědělci, nedocenění a často konkurence neschopní, jsou v současnosti nuceni tyto plodiny pěstovat, protože jedině tak si jsou schopni zajistit živnost. Kukuřice je navíc hlavní složkou krmiv hospodářských zvířat chovaných konvenčním způsobem u nás. Naštěstí už aspoň došlo k regulaci pěstování GMO kukuřice. Řada lidí vůbec netuší, že u nás byla zcela normálně pěstována donedávna kukuřice geneticky modifikovaná. Více zde: http://eagri.cz/public/web/mze/tiskovy-servis/tiskove-zpravy/x2016_plochy-s-geneticky-modifikovanou.html S řepkou bude nejspíš situace obdobná a je dost možné, že je zcela legálně česká žluť také GMO. Čtěte zde: http://svobodnenoviny.eu/je-zazracna-repka-od-monsanta-kterou-chce-pestovat-babis-geneticky-modifikovana/ GMO rostliny jsou ošetřovány RoundUpem. Jeho toxicita byla odhalena (Richard a kol., 2005), ale výzkumy podezřele spojené se společností Monsanto (producent GMO osiv a RoundUpu) nás vytrvale přesvědčují o opaku (Williams a kol., 2000). (Zde je vidět, že věda je něco jako kurtizána s doktorátem.)

Monokultury řepky a kukuřice v České republice představují podle mého názoru ekologickou katastrofu, která zdevastovala naše životní prostředí, které se z tohoto otřesu bude vzpamatovávat možná až stovky let. Kukuřice a řepka vyčerpávají půdu, do níž díky zelenému palivu není adekvátně navráceno vše, co z ní bylo odebráno. Půdní živinové deficity se tak prohlubují. Nejde pouze o trojici NPK, ale o všechny ostatní prvky, které hrají roli ve výživě všeho živého.

Přítomnost půdních mikroorganismů (i makroskopických organismů, třeba žížal) je pro zdraví půdy klíčová, s jejich pomocí lze vyrobit kompost (organická hmota s obsahem všeho živého) a díky nim také vzniká humus (organická nebuněčná půdní substance vyživující rostliny), jehož slovní původ je nápadně podobný se slovem "humanus" (z lat. lidský, člověk). Není překvapivé, že humusu na Zemi ubývá a je to logicky proto, že není přírodě umožněno "přirozené kompostování" a člověk ve větší míře také nekompostuje. Ale kde je kompost, tam je jídlo, kde je jídlo, je i zdraví. A také voda. Kdyby v České republice byla půda zakrytá odpovídajícím množstvím kompostu, netrpěla by tolik na letošní sucha, neboť kompostová vrstva u povrchu zadržuje vodu v půdě.

V 1 g kompostu žijí milióny mikroorganismů z říše baktérií i hub. Tyto malé potvůrky přetvářejí mrtvé na živé a následně vše živé pojídá něco živého a už zde začíná potravní řetězec, jak ho neznáme. Z tohoto půdního podsvětí jsou známy mafiánské praktiky všeho druhu. V poslední době se ukazuje, že téměř každá rostlina je něco jako kápo a má "svoje lidi", myšleno symbiotické baktérie. Jejich práce spočívá v tom, že například symbiotická baktérie napadne jinou baktérii a předhodí ji jako kořist svojí rostlině. Ta ji využije pro svou výživu. Rostliny jsou v určitém úhlu pohledu totální predátoři a mají na svědomí miliardy životů :-) Tendenčně zde zmiňuji temný podzemní život rostlin, které jsou považovány za potravu vhodnou pro duchovně vyspělé jedince, protože se ve svém životě zřekli zabíjení. U rostlin také začíná výživa člověka. Ty můžeme konzumovat přímo nebo formou tuků a bílkovin z živočichů, kterým rostliny předkládáme.

Problém však nastává s použitím chemizace, třeba oním zmíněným RoundUpem, protože "živost" půdy je oslabená. Právě z tohoto důvodu je půda obhospodařovaná ekologicky bohatší na početnost i druhovou diverzitu půdních mikroorganismů (von Diepeningen a kol., 2006). Logicky tak vzniká rychleji a snadněji kompost a následně humus. Konvenčně pěstované rostliny mají oslabenou vitalitu a potřebují všemožné pomocné prostředky, aby vůbec vyrostly a mohly být sklizeny. (Obor agrochemie.)

Objevují se argumenty, že s pomocí ekologického hospodaření není možné uživit narůstající populaci světa. (Tohoto problému se chytře ujali neuvěřitelní filantropové z Monsanta a slibují, že díky GMO rostlinám nakrmí svět. Mám také dojem, že tento strach z nedostatku potravin se objevil přesně v době, kdy byly veřejnosti představeny GMO plodiny. Náhoda? Po dvaceti letech je výsledkem stále hladovějící populace, nerealizovaný sen o "zlaté rýži" a hromada sebevražd mezi farmáři z rozvojových zemí, kterým nikdo neřekl, že GMO rostliny neurodí použitelné osivo...) Vzhledem k tomu, že Tibet má pouze 2% orné půdy, uživí svou populaci a ještě potraviny vyváží (1), myslím, že problém bude někde jinde. V Tibetu je totiž tradiční pastevní chov koz a ovcí (tato zvířata poskytují skvělé hnojivo) a tato duchovní země, navzdory silným tlakům zvenčí, si drží své tradiční a udržitelní metody zemědělské činnosti, která s malými výjimkami zůstala po staletí prakticky nezměněná.

Také je důležité upozornit na poznatky Dr. Westona A. Pricea (1939), který cestoval po světě a hledal zdravý chrup i lidi. To se mu povedlo. Zdraví lidé jedli potravu zcela přírodní - ukořistěnou či získanou poctivým způsobem. Znali také tajemství plodnosti půdy, věděli, že je do ní potřeba živiny vracet. Např. používali popel jako hnojivo pro svá pole. Dr. Price analyzoval vzorky půdy (Byl to "jen zubař"!) a zjistil, že zdravé populace mají půdu výjimečně bohatou na minerály. Také zdokumentoval, že komerční umělé hnojivo bylo méně efektivní.

Ačkoli věřím, že umělá hnojiva sehrála v lidské historii svou roli**, myslím, že jsme s jejich používáním měli přestat už dávno a znovu si osvojit zemědělské techniky našich předků (tak jak to dělají Tibeťané), které mohou být s moderní mechanizací velmi pohodlné a efektivní. Škoda, že jsme mnoho času propásli a cenné živiny z půdy skončily na dně oceánů. Pokud máte dojem, že vám chybí určitý vitamín nebo minerál, je pravděpodobné, že chybí ve vašem jídle a logicky tak ve vaší půdě. Určitě nedoporučuju situaci řešit doplněním syntetického izolátu určité látky. Je pravděpodobné, že tento přípravek vyřeší váš problém, ale na druhou stranu vytvoří deset dalších... (Podle mého názoru všechno v přírodě funguje synergicky a není možné tento princip jakkoli obelstít.)

Co říci závěrem? Psaní tohoto příspěvku mě činí smutnou, ale chtěla jsem se o svoje trápení podělit. Už několikrát se mi stalo, že když projíždím krajinou, která je intenzivně využívaná, je mi do pláče a v hlavě mi poletují otázky ohledně naší budoucnosti. Pokud to takto půjde dál, zůstane nám jenom poušť? Zbydou nějaké živiny pro naše potomky? Jak dlouho to naše životní prostředí vydrží? Nezbývá mi nic jiného, než si místo ošklivých holých polí představovat louky s českými červenkami a drůbeží, lány různých druhů obilí, v nichž nejsou vyježděné koleje od postřikování, bzučící ovocné sady a políčka s typicky českou zeleninou. Možná existuje naděje. Moje babička žije jen kousek od kukuřičné pouště, ale její záhony bují životem. Dokonce v létě nezalévá, přesto sklízí a ještě výpěstky rozdává. A proč? Zná tajemství plodné půdy a nikdy nepoužila ani kapku RoundUpu.

PS: Velmi se mi líbí, když živiny cyklují mezi lidským jídlem - žumpou - zahradou - opět jídlem. Zcela podporuji ekonomicky vzniklou iniciativu ušetřit na hovnocucu (Jak se to jmenuje spisovně?) a používat jímky s trativodem a podobně. Na druhou stranu je pak také potřeba přemýšlet nad drogerií a kosmetikou, kterou lidé používají, protože jim jde do půdy!

POZOR JEN PRO OTRLÉ!!! Pokud vaše stolice nejde cítit jako kompost, máte problém. 

*A to je také důvod, proč osobně nesympatizuju s Velkou Británií (ale není to jediná podezřelá země!), která se zdá být hlavně pro mnohé mladé lidi jakýmsi vzorem k dokonalejší a bohatší společnosti. Domnívám se, že bez zcela nepřijatelných praktik z minulosti by Ostrovní království dnes vypadalo úplně jinak. (Jen můj osobní pohled, který nikomu nevnucuju.)

**Umělá hnojiva například pomohla vyhrát válku. V dané situace jejich použití chápu jako adekvátní, dokonce nutné. Zajímavé je, že továrny vyrábějící střelný prášek vyráběly i hnojivo. Nejspíš nechtěly přijít po válce o svůj byznys.

Reference:

(1) https://www.tibettravel.org/tibet-travel-guide/agriculture-and-climate-in-tibet.html

Eckhardt, C. L. (2006). Micronutrient malnutrition, obesity, and chronic disease in countries undergoing the nutrition transition: potential links and program/policy implications (pp. 1-25). International food policy research institute (IFPRI). Food consumption and nutrition division (FCND).

Prentice, A. M. (2005). The emerging epidemic of obesity in developing countries. International journal of epidemiology, 35(1), 93-99.

Price, W. A. (1939). Nutrition and Physical Degeneration: A Comparison of Primative and Modern Diets and Their Effects. Paul B. Hoeber, Incorporated.

Richard, S., Moslemi, S., Sipahutar, H., Benachour, N., & Seralini, G. E. (2005). Differential effects of glyphosate and roundup on human placental cells and aromatase. Environmental health perspectives, 113(6), 716.

Tan, Z. X., Lal, R., & Wiebe, K. D. (2005). Global soil nutrient depletion and yield reduction. Journal of Sustainable Agriculture, 26(1), 123-146.

Tanumihardjo, S. A., Anderson, C., Kaufer-Horwitz, M., Bode, L., Emenaker, N. J., Haqq, A. M., ... & Stadler, D. D. (2007). Poverty, obesity, and malnutrition: an international perspective recognizing the paradox. Journal of the American Dietetic Association, 107(11), 1966-1972.

van Diepeningen, A. D., de Vos, O. J., Korthals, G. W., & van Bruggen, A. H. (2006). Effects of organic versus conventional management on chemical and biological parameters in agricultural soils. Applied Soil Ecology, 31(1), 120-135.

Williams, G. M., Kroes, R., & Munro, I. C. (2000). Safety evaluation and risk assessment of the herbicide Roundup and its active ingredient, glyphosate, for humans. Regulatory Toxicology and Pharmacology, 31(2), 117-165.