Výživa během kojení

16.08.2017

Dostala jsem jedinečnou příležitost vyjádřit se k výživě během kojení a tak mě napadlo materiál publikovat tady.

Ještě stále přežívá dogma, že téměř vůbec nezáleží na tom, co kojící matka jí a stačí pouze dostatek kalorií, aby vytvořila pro své dítě kvalitní mléko. Já a řada odborníků nesouhlasíme. Podle mého názoru je katastrofálním příkladem tento článek: https://www.nutriklub.cz/clanek/strava-pri-kojeni Myslím si, že výživa je důležitá před otěhotněním, během těhotenství a i během kojení. Řada tradičních společenství si cenila speciálních potravin, které byly lidem podávány před početím, během těhotenství i během kojení, aby byla zajištěna optimální výživa nového člověka (Price, 1939).

Tyto speciální potraviny velmi dobře popsal i Dr. Weston A. Price. Byl to zubař, ale dokumentoval celkový zdravotní stav, sice ne tak odborně, ale myslím dostatečně. Je zajímavé, že "ta nejmodernější věda" začíná přicházet na podobné principy, a to řadu let po smrti Pricea (Howe a Webster, 1994). Začalo to např. "objevením" vitamínu K2, který byl však znám od roku 1939 jako "Priceův faktor X". Na tomhle místě nemám úplně prostor to rozebírat, ale jeho práce mi připadá fascinující, cestoval po světě za své prostředky a hledal zdravé lidi v primitivních společnostech, aby svým civilizovaným pacientům mohl poradit, co mají jíst, aby byli zdraví. Vždy srovnával primitivně žijící lidi s modernizovanými lidmi z jedné populace.

Priceovým (ale i mým) velkým zklamáním bylo, že nenašel žádnou zdravou populaci, která žila na rostlinné stravě (Price, 1939). Poměrové zastoupení živočišných potravin k těm rostlinným se u jednotlivých skupin velmi lišil, ale jeden trend zůstal vždy zachován: strava primitivních zdravých národů obsahovala 10x více vitamínů rozpustných v tucích, než strava Američanů oné doby (tedy ještě před margaríny, náhražkami atp.). Dalším překvapením bylo, že primitivní dieta obsahovala asi 4x více minerálů a ve vodě rozpustných vitamínů, než jídlo Američana oné doby. (Dnes díky průmyslovým potravinám bude poměr určitě ještě horší.)

Vitamíny rozpustné v tucích, Price je nazval v tucích rozpustné aktivátory, se nacházejí pouze v živočišných tucích. Např. vitamín A nenajdeme v mrkvi, jak se chybně uvádí v mnohých příručkách (Dann, 1933). V mrkvi jsou pouze jeho prekurzory a výzkumy naznačují, že řada lidí není schopna mrkvový vitamín A přeměnit v pravý vitamín A (Hickenbottom a kol., 2002). Stejně tak vitamín D v dostatečném množství není možné získat ze slunění, jak se po léta mylně předpokládalo (Holick a Chen, 2008). V našich zeměpisných šířkách to není možné. I vitamín K2 není v kapustě, v té je pouze prekurzor K1 a kdoví, jak je to s jeho osudem v našem těle, určitě se ví, že je důležitý pro krevní srážlivost, ale o K2 se dozvídáme teprve v posledních deseti letech (Beulens a kol., 2013). Ukazuje se, že má velmi důležitou roli v metabolismu minerálů společně s vitamíny A a D (Plaza a Lamson, 2005). Tyto v tucích rozpustné aktivátory tak dirigují koncert, v němž účinkují minerály a společně se zdravými tuky, bílkovinami a vitamíny staví rychle rostoucí organismus (Price, 1939).

Myslím, že základním poselstvím od Dr. Pricea i jeho následovníků (a není jich málo) je lidi naučit jíst na živiny bohaté jídlo s obsahem vitamínů A, D a K2, tak jak činily tradiční společnosti po celém světě, aby si zachovaly svou plodnost a zdraví po generace. Posvátné potraviny pocházely z moře nebo z pevniny, ale měly vždy jedno společné. Byly totiž přírodními produkty zelené pastvy, ať už té mořské (plankton, na planktonu žijící ryby, korýši) nebo té na pevnině. Patřily mezi ně malé tučné ryby, které se jedí celé, játra ptáků, ryb i žraloků, tuční korýši, rybí vajíčka, tučný hmyz, morek a smetana. Price analyzoval tyto (i jiné) potraviny ve své laboratoři a stanovoval množství živin.

Price navštívil izolované švýcarské horaly, kteří byli nejbližší studovanou izolovanou skupinou k nám. Ženy z daného místa byly známé pro svou krásu a muži pro sportovní výkonnost. A já se domnívám, že bychom se i my z jejich stravovacích návyků mohli poučit. Jejich hlavním zdrojem kalorií bylo kravské a kozí mléko a žito, z nějž pekli celozrnný kváskový chléb. Za posvátné jídlo byla považována červnová smetana, která měla sytě oranžovou barvu díky tomu, že byly krávy poprvé po zimě vyhnány na bující jarní pastvinu. Dva se nemohli vzít předtím, než si neužili červnové smetany (tedy před početím).

Je podle mého názoru velmi důležité si uvědomit, že jejich mléko a obilí se od toho našeho velmi liší. Jejich krávy, nejspíš starobylého plemene, žily pouze z trávy a sena. Nedostávaly žádné obilí, siláže, doplňky a podobně. Obilí bylo v kvalitě, kterou bych nazvala "ultra-bio". (Byla jsem v šoku, kolikrát je zrno v konvenčním zemědělství postříkáno, než se dostane do obchodu.) Odlišná nebyla pouze kvalita, ale i úprava. Ze syrového nehomogenizovaného mléka se sbírala smetana na máslo nebo se vyráběl alpský sýr (tradičně se dosud dělá z tepelně neošetřeného mléka). Obilí na výrobu chleba se vždy čerstvě pomlelo a těsto se poctivě nechalo vykvasit pomocí žitného kvásku. Tento zvyk je velmi moudrý, protože zlepšuje dostupnost živin a odbourá kyselinu fytovou, která narušuje trávení a okrádá nás o minerály. Velmi častým jídlem dětí byl tenký krajíc chleba, na němž byl stejně tlustý "krajíc" sýra a to bylo zapíjeno hrnkem kozího čerstvého nepasterizovaného mléka. Strava byla v létě doplněna malým množstvím zeleniny. Horalé neměli žádné ovoce. Maso, nejčastěji telecí, se jedlo jednou týdně, po zbytek týdne se vařily z kostí výživné vývary. Jediným dovezeným artiklem byla mořská sůl, jinak si vše pěstovali nebo odchovali sami.

Syrové kozí mléko, tvaroh a sýr z nepasterizovaného kozího mléka a ghí z BIO másla.
Syrové kozí mléko, tvaroh a sýr z nepasterizovaného kozího mléka a ghí z BIO másla.

Dnešní nutriční terapeut by z toho množství živočišných tuků zezelenal/ztučněl. Žádný řepkový olej a libové kuřecí prsa? Žádná brokolice? Ne, fakt ne. Tyto potraviny se objevily poprvé v minulém století a já myslím, že když se bez nich lidstvo obešlo po dobu své existence, ani teď je nepotřebujeme, ačkoli nám nutriční experti tvrdí něco jiného.

Osobně si myslím, že naše česká strava by měla být přece jen o něco pestřejší než strava horalů. U nás se vždy jedlo více druhů obilí i luštěnin, vejce, různá masa, mléko, ovoce i zelenina. Co však neměli ani horalé, ani kdysi my a já myslím, že to rovněž nepotřebujeme, jsem vypsala zde:

  • průmyslově zpracované potraviny a fastfoody všeho druhu
  • cukr (včetně toho třtinového)
  • bílá mouka a jiné rafinované škroby (rýže, kukuřičný a bramborový škrob apod.)
  • rafinované rostlinné oleje (řepkový, slunečnicový, rostlinný, margaríny atd.)
  • rafinovaná sůl zvaná "jedlá sůl" často s přidaným jódem
  • UHT pasterované a homogenizované mléko
  • tvrdý alkohol
  • pufované a extrudované cereálie
  • umělá sladidla
  • syntetické vitamíny
  • slazené limonády a nápoje
  • průmyslově zpracované konzervy
  • hypermoderní "zdravé potraviny" (proteinové prášky, mladý ječmen, pomleté kořeny, agáve sirup, guaranový prášek)

Kvůli kojení je také ještě potřeba eliminovat:

  • stimulanty (černý čaj, káva, zelený čaj, čokoláda, kakao, guarana...)
  • alkohol v jakékoli formě
  • jakkoli (ne)přírodní léky a bylinky (jedině po konzultaci s odborníkem)
  • ovoce a zeleninu, o jejichž původu nic nevíme (minimálně nekonzumovat ty, které nejsou z EU - v EU jsou přísnější regulace ohledně pesticidů apod., pesticidy bohužel přecházejí do mateřského mléka)
  • sója v jakékoli moderní podobě, obsahuje fytoestrogeny, které interferují s lidským metabolismem pohlavních hormonů (více zde: https://emilie-lvovska.webnode.cz/l/soja-a-jeji-vliv-na-zdravi/)

Údajně každému novorozenci/kojenci vadí něco jiného, ale v průběhu měsíců se to může změnit. Zde ještě nadýmací a alergenní potravinové skupiny:

  • luštěniny (včetně arašídů)
  • brukvovitá zelenina (výjimka je uzrálé kvašené zelí v malém množství, pokud nebylo pasterované)
  • cibule a česnek
  • výrazné koření (chilli, koriandr, křen, hořčice, pepř, pálivá paprika...)
  • kiwi, citrusy, ananas a jahody (velmi opatrně - objevují se pak alergie!)
  • celer bulvový i řapíkatý vyzkoušet jen v malém množství a jíst pouze po pečlivé tepelné úpravě
  • pečivo připravené s práškem do pečiva, sodou nebo klasickými kvasnicemi (na to se běžně nemyslí, ale je to velmi důležité!!!)

Nejspíš se na první pohled zdá, že by pak člověk už nemohl jíst nic. Ale já si myslím, že dobrý jídelníček pro kojící matku lze postavit s omezenými zdroji i rozpočtem. Určitě by v něm nemělo chybět tohle vše (a nutriční poradce by dostal infarkt, já vím):

Zdravé tuky

Prosím, živočišné tuky nezpůsobují choroby, za které jsou obviňovány (Keya a kol., 1986).

Lidé je konzumovali tisíce let bez problémů, potíže se objevily až v tomto století, úplně náhodou v době, kdy se objevily i rostlinné rafinované tuky a mnoho jiných průmyslových (ne)potravin. Jezení opravdových přirozených tuků je v lidské výživě nesmírně důležité (Price, 1939; Wolf a kol., 1991).

Osobně si myslím, že obecná touha mnohých kojících maminek po mléce je naprosto přirozená. Hlavním důvodem bude nejspíš bažení po mléčném tuku (Ze stejného, lze v těle vytvořit stejné.). Mléčný tuk, máslo, je doslova životodárnou potravinou, která obsahuje mnoho v tucích rozpustných vitamínů (Hickman, 1943), minerálů (Srednicka-Tober a kol., 2016) a nezbytných mastných kyselin (Frost a kol., 2014) a cholesterolu. Cholesterol není "špatný", je dokonce velmi, velmi, velmi důležitý pro správný vývoj všech savců (Dietschy, 2009).

Správné máslo se dělá se syrové smetany a pochází od krav, které žijí pouze z pastvy. To ale nejde sehnat. Osobně si však myslím, že i konvenční máslo a smetana ke šlehání obsahují stále něco dobrého, vůbec bych se v jejich spotřebě během kojení neomezovala. Studie ukázaly, že pokud kojící žena nekonzumuje dostatek vitamínů A (Newman, 1994) a D (Lee a kol., 2007), budou chybět i v jejím mléce! Přepuštěné máslo se může používat i na smažení.

Porovnání dvou smetan - německá BIO ze zdravé výživy za 45,- a česká z konvenčního zemědělství za 39,-. Levou jsem měla poprvé a VELMI mě překvapila a potěšila. Pravá je tak trošičku podle mého názoru předražená a teoreticky vzato i nic moc. EDIT 4.9.2017: Německá smetana je bohužel pravděpodobně ošetřena UHT.
Porovnání dvou smetan - německá BIO ze zdravé výživy za 45,- a česká z konvenčního zemědělství za 39,-. Levou jsem měla poprvé a VELMI mě překvapila a potěšila. Pravá je tak trošičku podle mého názoru předražená a teoreticky vzato i nic moc. EDIT 4.9.2017: Německá smetana je bohužel pravděpodobně ošetřena UHT.

Můj recept: Zmrzlina

Ingredience: 1 l smetany ke šlehání, 1/2 vanilkového lusku, 4 žloutky, sušená třtinová šťáva či jiné sladidlo dle chuti, pár kapek lněného oleje

Postup: Rozpižlaný lusk se dá vyluhovat přes noc do smetany. Druhý den se všechny ingredience smíchají (lusk se vyloví), vyšlehají a dají v krabičce do mrazáku. Výsledek je něco mezi zmrzlinou z kyblíku a nanukáčem.

Skvělým tukem k vaření, ale hlavně smažení je sádlo. Je vynikajícím zdrojem vitamínu D (1). Bezva sádlo mají tady: https://e-shop.biofarma.cz/ I když se smažená jídla úplně nedoporučují, když už, tak bych vždy smažila na nasyceném tuku, které je pro tento účel vhodný (Takeoka a kol., 1997). Nikoli na rostlinných olejích, které se k tomuto účelu vůbec nehodí. Podobný lipidový profil jako má sádlo, má údajně i špek/slanina.

Podle některých odborníků by kojící ženy měly do své stravy zahrnout za studena lisovaný kokosový olej (Villamor a kol., 2007). Je to z toho důvodu, že obsahuje nasycené mastné kyseliny s krátkým řetězcem (kyselinu laurovou), které mají nebývalé antimikrobiální a antivirové vlastnosti a přecházejí do mateřského mléka a chrání tak dítě před infekcemi (Hristov a kol., 2009). Pokud žena tyto mastné kyseliny nepřijímá ve stravě, nebudou ani v jejím mléce (Villamor a kol., 2007). Kokosový olej je dobrý zdroj probiotika (Husmaini a kol., 2011).

Co se esenciálních polynenasycených mastných kyselin omega 3 a 6, o nichž se hodně mluví, týče, tak v tradičních kulturách byl jejich poměr ve stravě téměř 1:1 a nepředstavovaly víc než 4 % celkových kalorií. Rovnováha těchto dvou mastných kyselin je přitom klíčová k udržení proti a pro zánětlivé odpovědi organismu (Simopoulos, 2002).

Jako jejich zdroj bohatě stačí máslo, sádlo nebo třeba tradiční za studena lisovaný extra panenský olivový olej, který je vhodné používat spíše do studené kuchyně, přesto je na rozdíl od ostatních olejů stabilní, díky obsahu mononenasycené kyseliny olejové. Dobrým zdrojem omega-3 je lněný olej, který byl lisován za studena a v obchodě byl v lednici. Doma se také musí uchovávat v lednici! Stačí užívat pár kapek denně, to opravdu stačí. Přidává se do studených pokrmů, nesmí se zahřívat. Omega-3 jsou také hojně v divokých rybách. Dále omega-3 najdeme ve vlašských ořeších, ty by se po vyloupání také měly uchovávat v lednici, aby nežlukly. Nedostatek omega-3 ve výživě matky, obzvlášť pokud zhubla (tuk na hýždích a stehnech je zásoba omega-3), způsobuje nedostatek omega-3 v mateřském mléce (Yuhas a kol., 2006). Tento nedostatek je asociován se sníženou inteligencí (Ruxton a kol., 2004).

Mléko a mléčné výrobky

Mléko je dokonalá kompletní potravina, kterou člověk objevil asi před deseti tisíci lety a pořád od ní neupustil. (Dnes má ale mléko na mále, je stále míň a míň oblíbené...) V naší vlasti má mléko tradici od nepaměti: "Země mlékem a strdím oplývající". Je vynikajícím zdrojem kvalitních bílkovin, minerálů (hlavně vápníku a fosforu) a vitamínů. Avšak netřeba asi vysvětlovat, že moderní průmyslové mléko od vysokoprodukčních dojnic je méněcenné a potenciálně i velmi škodlivé a zodpovědné za řadu alergií na laktózu i mléčnou bílkovinu. Nemám úplně prostor to tady vysvětlovat, ale mléko by se mělo pít v přirozené podobě, tedy plnotučné, syrové, případně jen šetrně pasterizované (nikoli UHT) a nehomogenizované. Jinak to prostě není mléko. (Jsem šťastná, že pasteraci ještě nedoporučili kojícím maminkám, to by pak už byl fakt konec.) Opravdové mléko pochází z pastevního chovu, je voňavé, chutné, plnotučné a bezpečné! UHT pasterizace poškozuje důležité složky mléka a to se pak stává spíše škodlivou potravinou. O mléce tady: https://emilie-lvovska.webnode.cz/l/je-mleko-zdrave/

Syrové kozí mléko, celozrnný kváskový chleba a máslo z kyselé smetany s přezrálými malinami.
Syrové kozí mléko, celozrnný kváskový chleba a máslo z kyselé smetany s přezrálými malinami.

Chuti kozího syrového mléka není potřeba se bát. Já osobně přímo nenávidím jakýkoli kozí kefír, jogurt nebo sýr z obchodu, který jsem kdy měla. Čerstvé a neohřívané kozí mléko je vážně velmi dobré. Píši o něm zde: https://emilie-lvovska.webnode.cz/l/syrove-kozi-mleko/

S konzumací syrového mléka bych však začala, je-li to prvně v životě, velmi opatrně, doslova po lžících!

Můj recept: Vanilkové syrové mléko

Ingredience: 1/2 l syrového mléka (i kozí), 2 žloutky, 1/3 vanilkového lusku (stačí bohatě i zbytek po odebrání semínek, z úsporných důvodů), 1 lžíce kvalitního sladila (med, sušená třtinová šťáva, kokosový cukr, javorový sirup, melasa...), kapka lněného oleje

Postup: V mléce přes noc macerovat lusk, druhý den vylovit, doplnit ostatní ingredience a pít ne příliš vychlazené. Mně to takhle nesmírně chutná. Jinak syrové mléko se dá ještě použít na výrobu ovocných koktejlů nebo v cikorce.

Můj recept: Posilující tonikum

Ingredience: 1 hrnek syrového mléka nebo 1/2 hrnku kvalitní smetany, 1-2 hrnky čerstvě odšťavněné mrkvové šťávy, kapka lněného oleje

Postup: Smíchat a pít. Tento nápoj se podává na luxusních švýcarských klinikách vážně nemocným, myslím si, že bude nápomocný i v šestinedělí.

Ostatní mléčné výrobky bych vždy vybírala tak, aby obsahovaly živou kulturu a maximum tuku. I když jsou vyrobeny z pasterovaného mléka, bakterie a ušlechtilé plísně pomohou restaurovat řadu pasterací poničených živin (ale ne třeba vitamín B6 a B12). Ucházející jsou smetanové jogurty, plnotučný tvaroh ve vaničce, kysaná smetana, která obsahuje opravdu jen smetanu a bakterie mléčného kvašení a sýry s nižším obsahem soli. Ne, že by sůl kterak vadila, ale vadí ta nekvalitní jedlá sůl používaná v konvenčním potravinářství, která zvedá krevní tlak a vytváří iontovou nerovnováhu v organismu. U sýrů ještě pozor na aditiva, měly by obsahovat opravdu pouze kultury, mléko, případně smetanu a sůl. Existuje zde také možnost naočkovat si kvalitní nehomogenizované plnotučné pasterované mléko třeba kefírovými zrny nebo jogurtem.

Vejce

V Číně mohou kojící ženy, dle tradice, konzumovat 10 vajec denně (Fallon a Enig, 2000). Můj spolužák jich na škole v přírodě snědl k večeři patnáct a pak si druhý den v autobuse zapaloval prdy - šlo to :-) Vejce obsahují cholin, důležitý pro vývoj mozku (Zeisel, 2004).

Stejně jako u jiných živočišných výrobků jde o kvalitu. Slepice by se měly pást, vyhledávat hmyz a pohybovat se na slunci. Taková vejce budou velmi výživná s dostatkem v tucích rozpustných aktivátorů, vzácného vitamínu B6 i exkluzivně živočišného vitamínu B12 (Black, 2008). Obsahují také omega-3 mastnou kyselinu DHA, která je důležitá pro vývoj mozku (Innis, 2007).

Na vejci nejcennější je pochopitelně žloutek, a pokud pochází z bezpečného zdroje (kam supermarket nepatří) měly by se konzumovat i syrové. Bílek by se neměl jíst samostatně bez žloutku a nikdy ne syrový kvůli přítomnosti avidinu, který zhoršuje vstřebávání vitamínů skupiny B (Meslar a kol., 1978). Vybírejte raději domácí vajíčka nebo vejce z BIO chovu.

Maso a kosti

Nejvýživnější maso je červené prorostlé maso, ať si výživoví poradci říkají, co chtějí, libové kuřecí je hitem posledních padesáti let a neobsahuje téměř žádné živiny (2). Pochopitelně i zde je velmi důležitá kvalita. Dobře se dá pořídit třeba zde: https://biohovezi.cz/obchod Ale myslím, že české maso od řezníka je taky výborné, určitě dodá více dobrého než "špatného". Etický aspekt musí jít stranou, jde o zdraví dvou lidí. Maso by se nikdy nemělo jíst bez tuku, to bylo obvykle jediné stravovací pravidlo primitivních národů. Vědecky je to vysvětleno tím, že k utilizaci proteinů v těle je potřebný vitamín A, pojídání libového masa s trochou rostlinného tuku silně vyčerpává zásoby vitamínu A v těle, což může způsobit vážné zdravotní problémy (Furusho a kol., 1998). Červené maso dodává zinek, kterému se říká "minerál inteligence" (3).

Bůček :-)
Bůček :-)

Tradiční společnosti si vždy cenily orgánů, zejména jater (Fallon a Enig, 2000). Ačkoli kritizuju kuřecí maso, uděluju výjimku pro BIO kuřecí játra - jsou velmi výživné, játra ptáků obsahují opravdu téměř vše - synergický poměr vitamínů A, D a K2, dále pak vitamíny B2, B6, B12, zinek, hořčík, cholin, DHA, vitamín C (ano, i překvapivě ten) atd... Je to prostě na živiny bohatá "super-potravina". U vepřových a hovězích jater je potřeba upozornit na tu skutečnost, že obsahují hodně vitamínu A a žádný vitamín D, proto je důležité je upravovat v sádle nebo přepuštěném másle, které dodají vitamín D. Vitamín A bez vitamínu D ve velkém množství může působit toxicky. Vepřová a hovězí játra by se měly před vařením přes noc macerovat v podmáslí nebo syrovátce, což je zbavuje toxinů. Játra bych nikdy nejedla, pokud nejsou v biokvalitě, těm z konvenčních chovů moc nevěřím. Navíc jsou-li BIO játra koupená oficiálně, veškerá zvířata na jatkách jsou vždy zkontrolována veterinářem.

Hovězí vývar se sezónní zeleninou.
Hovězí vývar se sezónní zeleninou.
Želatina z hovězího.
Želatina z hovězího.

Dalším aspektem lidové moudrosti je tradice vývarů (Fallon a Enig, 2000). Poctivý vývar z kostí, který po vychlazení zrosolovatí pro obsah želatiny, představuje to, co podporuje hojení jizev a vazů po porodu. Navíc vyživuje tělo minerály, hlavně vápníkem, fosforem a hořčíkem. V kulturách, kde není mléko, platí vývar za hlavní zdroj vápníku a fosforu. Ne nadarmo se do kouta rodiček nosila polévka ze slepice. Co však nedoporučuju je kuřecí vývar. Pokud chceme silné chrupavky a vazy, nemůžeme čekat, že se potřebná výživa najde ve vývaru z kuřete, které nemohlo před porážkou ani chodit. Z kuřete nejde uvařit želatinový vývar, protože v něm jednoduše žádná želatina není. Vývar neslouží pouze jako samostatná polévka, měl by se přidávat jako základ ke všem pokrmům, kde je potřebná nějaká tekutina, např. omáčky, vařená příloha ve vývaru, krémové polévky atd. Osobně mám nejradši hovězí vývar z morkových kostí v kombinaci s kostmi bohatými na želatinu, které navíc obsahují vitamíny A, D a K2, jež vápníku, fosforu a hořčíku z vývaru "řeknou", kam mají v těle strávníka jít. Při přípravě vývaru pro kojící by se neměl používat česnek ani cibule a ostrá koření. K vaření je vhodné přidat lžíci jablečného octa, který pomůže extrahovat želatinu "ven z kosti". Skvělým zdrojem želatiny ve vývaru jsou vepřové nožičky, lze je přidat do hovězího vývaru. Po vychlazení určitě sbírejte tuk, nedává vývaru dobrou chuť, na druhou stranu ale obsahuje v tucích rozpustné vitamíny - takže si vyberte.

Mořské potraviny

Pokud se člověk vyhýbá jedlé jodizované rafinované soli, jeho hlavním zdrojem jódu je máslo (Tradadadadá, překvapení! Bylo to tak u nás od nepaměti. Vole se začalo objevovat až tehdy, když lidé na máslo neměli peníze.) a mořské potraviny. Je důležité nejíst ryby z farmových chovů. Zaprvé neobsahují dost omega-3 mastných kyselin a zadruhé představují zdravotní riziko v přítomnosti toxických látek (Hamilton a kol., 2005).

Dívejte se tedy po divokých mořských rybách. Výborná je treska, sardinky a tuňák ve vlastní šťávě, tresčí játra a divoký losos. Tučné ryby jsou skvělými zdroji v tucích rozpustných vitamínů/aktivátorů. Posvátnou potravinou jsou také rybí vajíčka. (To jsem ale nikdy neměla, takže nevím jak to chutná, ale hádám, že asi trošku jako ryba.) Myslím, že kojící matka, pokud jí hodně smetany a másla, by měla jíst mořské potraviny aspoň dvakrát týdně. Někde se objevuje varování před přítomností rtuti v mořských potravinách, pozitivní správou je, že má-li člověk zdravou střevní mikroflóru, rtuť vyloučí z těla ven (4). Tento proces podporuje také látka zvaná glutation, jejím nejbohatším zdrojem je syrové mléko (Debski a kol., 1987).

Správně připravené obiloviny

Tohle bude po syrovém mléce nejspíš další nepříjemný šok. Co když řeknu, že celé naše celozrnné stravování my moderní lidé provádíme úplně špatně? Určitě souhlasím s tím, že bychom se měli vyhnout bílé rafinované mouce a i zástupy nutričních poradců se mnou souhlasí. Celozrnné obilí je fajn, obsahuje spoustu minerálů a vitamínů, ale mimo to obsahuje také kyselinu fytovou, inhibitory enzymů a další antinutriční látky. Ty způsobují nadýmání a trávící obtíže kojící i kojeného.

Z tohoto důvodu je velmi důležité bazírovat na správné přípravě obilovin. Tradiční společnosti dělaly vše proto, aby svá zrna zbavily všech antinutričních látek. V souhrnu jde tyto delikátní procesy shrnout v několika slovech: vlhkost, teplota, kyselost, čas (min. 12 hodin) a tepelná úprava nebo dokonalé vyklíčení a tepelná úprava. (Sůl neutralizaci antinutričních látek zabraňuje, proto se přidává až později!)

V praxi to vypadá tak, že buď necháme dokonale vyklíčit žitné zrno, nebo z něj uděláme kváskový chléb (vlhké kynutí s žitným kyselým kváskem po dobu minimálně 12 hodin a následné upečení). Bohužel tento fakt také znamená vyloučení řady moderních potravin (i těch "zdravých" celozrnných): těstoviny, sušenky, krekry, pekárenské drožďové pečivo, zákusky s kypřícím práškem, snídaňové cereálie, müsli, pufované chleby, instantní kaše, corn flakes apod. Je to celkem tvrdé, ale člověk si zvykne. Pokud si chcete "zahřešit", tak raději s bílou moukou, ta sice neobsahuje minerály a vitamíny (pouze prázdné kalorie), ale zároveň obsahuje méně antinutričních látek, které jsou přítomné obvykle v obalových vrstvách. Pro uvedení do obrazu připojuju svoje recepty na sušenky, vločkovou kaši a buchtu. Výrobky mají sice trošičku kyselou chuť, ale na druhou stranu jsem takové jemné, takže nejde poznat, že jsou z celozrnné mouky. Myslím si, že základní potravinou nás všech je poctivý kváskový celozrnný chleba a ten vřele doporučuju ke střídmé konzumaci, pokud nedělá nadýmavé potíže Vašemu dítku. O tradiční přípravě obilí píšu podrobněji zde: https://emilie-lvovska.webnode.cz/l/o-tradicni-priprave-obili/

Minerály z obilí pomůže vstřebat kvalitní tuk.
Minerály z obilí pomůže vstřebat kvalitní tuk.


Můj recept: Univerzální těsto na sušenky nebo krustu na koláč francouzského typu

Ingredience: 3 hrnky celozrnné špaldové mouky, 5 lžic sušené třtinové šťávy, 1 hrnek rozpuštěného másla, 1/2 hrnku kysaného podmáslí nebo kefíru, špetka soli

Postup: Kromě soli smíchat všechny ingredience a nechat na teplém místě asi 12 hodin. Poté vmíchat sůl, řádně a dlouze prohníst, vyválet a vykrajovat sušenky nebo použít jako krustu na koláč. Sušenky se pečou na 120 °C do zlatova, krusta na koláč taktéž, asi 1 hodinu (je potřeba ji propíchat vidličkou).

Proměna: Místo 1 hrnku mouky lze použít pomleté ořechy, semínka nebo kokos. Druhý den se také mohou přimíchat rozinky nebo nějaké jiné sušené ovoce.

Můj recept: Sušenky z ovesných vloček

Ingredience: 1 a 1/2 hrnku jemných ovesných vloček, 1 hrnek celozrnné špaldové mouky, 4 lžíce sušené třtinové šťávy, 1/2 hrnku rozpuštěného másla, 1/2 hrnku kysaného podmáslí nebo kefíru, špetka soli

Postup: Jako v předchozím případě. 1/2 hrnku ovesných vloček se dá též nahradit třeba kokosem nebo jinými ořechy či semínky. Do hotového těsta se mohou zapracovat rozinky. Tohle těsto se nevyvaluje, ale já vždy udělám 16 kuliček, které "rozplácnu" vidličkou nebo paličkou na maso. Sušenky se pečou asi 20-30 minut na 130 °C, dokud nejsou zlatavé.

Můj recept: Kefírová univerzální buchta do dortové formy

Ingredience: 2 hrnky celozrnné špaldové nebo kamutové nebo pšeničné (nejlépe jednozrnka nebo dvouzrnka) mouky, 1 hrnek kefíru, 1/2 hrnku rozpuštěného másla, 1 hrnek "něčeho suchého" (strouhaný kokos, mletý mák, nadrcené ořechy...), 6 lžic sušené třtinové šťávy, 4 vejce, 1 lžička jedlé sody, špetka soli

Postup: Mouku, "něco suchého", máslo, sladidlo smíchejte a nechte na teplém místě kvasit 12 hodin. Pak přidejte vejce, sůl, sodu (dá se přidat i trochu nastrouhané dýně nebo jablka + koření jako je skořice, perníkové atd.) a pořádně rozmíchejte a přeneste do vymazané a vysypané dortové formy. Peče se asi 30 minut, dokud nebude špejle suchá, na 150 °C.

Můj recept: Vločková kaše

Ingredience: adekvátní množství vloček (Ovesné, ječné, špaldové... Ne žitné - ty se na kaše nikdy nevyužívaly.), teplá voda, na jednu porci jedna lžíce kefíru nebo podmáslí nebo jogurtu nebo syrovátky, špetka soli

Postup: Vločky se přes noc namočí do teplé vody s trochou kyselé substance a nechají na teplém místě 12 hodin kvasit. Druhý den se se špetkou soli uvaří. Osobně bych kaši nevařila v mléce a už vůbec ne v nějakém UHT homogenizovaném mléce. Doporučuju podávat přelité smetanou s nějakým zdravějším sladidlem, ovocem a namáčenými ořechy.

Správně připravené ořechy a semínka

Ořechy a semínka patří mezi velmi výživné potraviny, avšak s výjimkou vlašských ořechů, konopných, chia a lněných semínek, jsou zdrojem omega-6 polynenasycených mastných kyselin, takže jejich nestřídmá konzumace může vést ke snadné nerovnováze mezi omega-3 a 6 (Simopoulos, 2002).

Máčené a poté sušené vlašské ořechy - lepší než všechny čokolády na světě!
Máčené a poté sušené vlašské ořechy - lepší než všechny čokolády na světě!

Ořechy neobsahují mnoho kyseliny fytové, ale obsahují inhibitory enzymů (Toyomizu a kol., 1993). Ty lze jednoduše odbourat namáčením v osolené (může to být i celkem dost slané) vodě asi 12 hodin. Konzumují-li se ořechy čerstvé ve větším množství, "tíhnou" v žaludku a "ven" vychází nestrávené. Pokud nechcete své ořechy konzumovat namočené (chutnají pak jak nějaké luštěniny), doporučuju je sušit v troubě na 60 °C, dokud nebudou suché a křupavé. Tento postup mám od paní Sally Fallon (Nourishing traditions, 2000). Tímto způsobem jde připravit i vyloupaná dýňová semínka. Semínka jsou obecně lépe stravitelná, pokud se nechají vyklíčit, ale vzhledem ke konzumovanému množství, které je obvykle velmi malé, to není zcela nezbytné.

Zelenina

Zelenina je dobrým zdrojem minerálů a některých vitamínu. Během kojení by se měly vynechat veškeré brukvovité druhy zelenin, cibule a česnek. Výjimkou mezi brukvovitými druhy tvoří kvašené zelí, které v sudu zrálo aspoň 3 měsíce a nebylo pasterováno (tedy asi nic z obchodu). Pochopitelně nejlepší a nejvýživnější zelenina je ta domácí, ale nebála bych se ani zeleniny pěstované v zemích EU. Já pravidelně kupuju český řapíkatý celer, brokolici a římský salát (ani jedno totiž moje zdroje nepěstují doma), z mého pouze senzorického hodnocení mají velmi dobrou kvalitu.

Nejkrásnější zelí od mojí babičky.
Nejkrásnější zelí od mojí babičky.

Vřele doporučuju enzymaticky bohaté domácí mléčně kvašené saláty, které jsou cenným zdrojem probiotik a kyseliny mléčné. Myslím si, že pro začátek by se hodila řepa, je výživná a plná minerálů. Jedna malá lžíce kvašeného salátu pomůže strávit jakkoli těžké a tučné jídlo. Zasyrova je ke konzumaci lepší zelenina s nižším obsahem vlákniny, např. římský salát, okurka nebo rajče. Avšak je důležité to kterak nepřehánět se slupkami plodů, které mohou mít nadýmavé účinky. U Rajčat pomáhá blanšírování, okurkovou slupku lze snadno oloupat. Zelenina, jako je mrkev nebo pastinák by se měly dobře povařit. Dýně, tykve a patisony se pro obsah dusičnanů mohou konzumovat až po řádné tepelné úpravě!

Můj návod: Mléčně kvašená řepa do sklenice o objemu 0,7 - 1 l

Ingredience: 1 obyčejný jogurt, 2-3 řepy, 1 lžička soli

Postup: Z jogurtu je potřeba dostat syrovátku. Vezme se cedník, který se vyloží čistou navlhčenou utěrkou a posadí se na vhodnou misku. Jogurt se nechává vykapat přes noc - vznikne něco jako jogurt řeckého typu a dole v misce zbude syrovátka.

Řepa se oloupe, nastrouhá nahrubo, prosolí a vtlačí do sklenice. Obsah se přelije asi čtyřmi lžícemi syrovátky. Pak je potřeba řepu něčím "utlouct", jako když se šlape zelí. Jakmile nad zeleninu vystoupí voda (asi 1 cm), vše je hotovo. Nyní se víčko utěsní a sklenice se ponechá tři dny o pokojové teplotě, nejlépe někde v temnu (kuchyňská skříňka bude stačit).

Po třech dnech se sklenice dá do lednice, nechá ještě tak den či dva odležet a poté je možné ji konzumovat. POZOR na otevírání! Obsah může lehce vyprsknout, já otevírám ve dřezu a sklenici mám překrytou sáčkem na odpadky. Na chuť domácí mléčně kvašené zeleniny je potřeba si zvyknout. Jí se skutečně pouze v malém množství jako kondimenty jako například kečup. Ještě důležité je poznamenat, že po každém odebrání je potřeba myslet na to, aby byla vrstva tekutiny opět 1 cm nad zeleninou, jinak by obsah mohl začít plesnivět!

Ovoce

Nekupovat ovoce pěstované mimo EU! Pokud malé dobře snáší banány, tak je doporučuju kupovat v biokvalitě. V některých zemích nejsou žádné regulace na postřiky atp., ovoce se navíc sbírá nezralé... Sušené nesířené ovoce je dobrá a zdravá sladkost. Ještě více zdravé je domácí sezónní ovoce plné vitamínů a enzymů na vrcholu své zralosti. Čerstvé ovoce je významným zdrojem důležitého vitamínu C, jehož množství v mateřském mléce je přímo závislé na množství vitamínu C ve stravě matky (Buss a kol., 2001).

Co bych úplně vynechala, jsou kupované džusy a pyré. Obojí je nasycené fruktózou bez vlákninového obalu, kterou naše tělo nepotřebuje k žádné reakci, akorát nám po ní tuční játra (Ouyang a kol., 2008).

Nerafinovaná sůl

O čem se mluví málo, je rafinovaná sůl. Málokdo si totiž uvědomuje, že naše levná jedlá sůl s přidaným jódem je produkt rafinace. A co je smutnější, tato sůl je úplně všude - v sýrech, pečivu, pochutinách... Kdyby nebyla bělená, měla by purpurovou barvu. Prochází velmi složitou průmyslovou úpravou, při které je použito mnoho chemických sloučenin, jejichž rezidua podle mého osobního názoru mohou zůstat ve výsledném produktu. Konzumace takové soli je spojená s řadou zdravotních rizik, mezi které patří vysoký krevní tlak, ohrožení zdraví kardiovaskulárního systému, narušení rovnováhy ledvin a mnoho dalších (Strazzullo a kol., 2009).

Rafinovaná sůl je odpadní produkt farmaceutického průmyslu, ale prodává se. Chytré, že? Farmaceuti z mořské soli těží minerály, které nám prodávají (a draho!) ve formě potravinových doplňků. Podle mého názoru tyto potravinové doplňky s obsahem minerálů potřebujeme, protože nám v naší "normální" soli chybí.

Kvalitní nerafinovaná sůl obsahuje okolo 83 - 88 % NaCl, ostatní je prostě "něco jiného" (jiné minerály, zejména hořčík, vápník a železo). Obsah jódu je velice nízký (případně žádný), proto by se na sůl jakožto zdroj jódu nemělo spoléhat. Moje teorie je taková, že konzumace nerafinované soli nezpůsobuje žádné zdravotní potíže, které jsou obvykle se solí spojeny, protože studie popisují účinky rafinované jodizované soli, která s původní solí nemá nic moc společného. Můžete namítat - kde je důkaz? Ten nemám, ale na druhou stranu jsem v dostupné literatuře nenašla žádné důkazy, které by tvrdily opak. Osobně si myslím, že adekvátní příjem (dle fyzické aktivity, věku, zdravotního stavu atd.) soli je pro zdraví nezbytný, proto velmi nesouhlasím s doporučením ohledně razantního omezování soli.

Chuť na sůl je evolučními antropology vysvětlována jako rudiment z dávných dob. Tehdy předchůdci člověka žili v tropickém klimatu a sůl v jídle jim napomáhala udržovat iontovou rovnováhu, která by mohla být narušena pocením. Podle mého názoru je sůl v jídle důležitá zejména jako zdroj minerálů, které jsou součástí enzymů a je tak nápomocná při trávícím procesu. Sůl je jedním z mála zdrojů chlóru v naší stravě. Lidé, na dietách s nízkým obsahem soli, mají slabou žaludeční kyselinu, která vede k častějším parazitárním infekcím, protože HCl v žaludku má mimo jiné protiinfekční účel.

I zvířatům, hlavně býložravým, se podává sůl. Soli je potřeba více, když jíme tepelně upravenou stravu, která byla připravena o obsah enzymů (Ale to není nic špatného, protože se zase zpřístupnily jiné živiny.). Strava býložravců, i když není tepelně zpracovaná, je málo enzymaticky aktivní, proto tato zvířata lépe prospívají, když mají k dispozici solný liz.

Moje rada: Při nákupu soli se vždy ujistěte, že není rafinovaná a jodizovaná. Nerafinovanou sůl poznáte podle barvy. Ta klasická mořská je šedá a vlhká. Kopané soli s obsahem železa jsou narůžovělé až šedé - například himalájská sůl nebo sůl pocházející z Pákistánu. Výborné jsou také černé a červené havajské soli, které vznikly z vulkanických sedimentů a mořské vody. Je důležité pořizovat sůl z ekologicky nedotčených oblastní, protože sůl ze znečištěného prostředí obsahuje nebezpečné těžké kovy (Hesmati a kol., 2014).

Tekutiny

Během kojení je potřeba přijímat více tekutin. Kromě vody a přírodních minerálních vod jsou dobré také vývary, syrové mléko, mléčně kvašené nápoje (já moc ráda dělám malinovku - je to perlivý nápoj se sušenou třtinovou šťávou, je to tradiční podoba "původní malinovky"), bylinkové čaje (fenyklový, meduňkový, heřmánkový) a čerstvě odšťavněné zeleninové šťávy. I čerstvá zelenina a ovoce dodají spoustu vody. Ukazuje se, že lépe hydratují nakyslé a jemně osolené nápoje (5). Kdysi se na pole nosila voda s kapkou jablečného octa a špetkou soli nebo se pila kyška.

Kombucha, citronáda a zázvorová limonáda. Nejdou rozeznat. Vše mléčně kvašené.
Kombucha, citronáda a zázvorová limonáda. Nejdou rozeznat. Vše mléčně kvašené.

Můj recept: Rychlé výživné smoothie

Ingredience: 1 a 1/2 hrnku syrového mléka nebo plnotučného jogurtu nebo kefíru, 3 lžíce smetany (pokud nebylo použito mléko), 1 hrnek libovolného ovoce, 1 lžička kokosového oleje nebo 1 žloutek (podle druhu ovoce, aby to šlo dohromady), kapka lněného oleje + voda (dle potřeby)

Postup: Vše umixovat dohladka. Je to dobrá snídaně, která se dá pít i za pochodu. I když je kojící velmi zaneprázdněná, nikdy by se neměla odbývat v jídle. A to, i když rostou zoubky nebo prostě cokoli a dítě pláče.

(Mimochodem živočišné tuky jsou jedinečným zdrojem omega-6 mastné kyseliny arachidonové, která pomáhá vytvářet chemikálie, které se navazují na kanabinoidní receptory v těle dítěte (Maekawa a kol., 2009). Správně vyživené dítě je vlastně stále tak trochu "high on breast milk". Kanabinoidní receptory nemáme pro marihuanu, jak si lidé myslí, ale právě pro tyto látky, které nám pomáhají přežívat bolesti a těžkosti života. Je však potřeba optimálně jíst.)

Enzymy ve výživě

Přítomnost enzymů ve stravě je častým argumentem k nevaření a propagaci raw food. Primitivní společnosti jedly vždy nějaká svá jídla vařená, a to dokonce i v tropech, kde oheň nebyl rozděláván kvůli zahřátí (Fallon a Enig, 2000). Některá jídla jsou lépe stravitelná po tepelné úpravě (zelenina, obilí, luštěniny, vaječný bílek) a některá je vhodná také zařazovat jako syrová. V tradičních společnostech se vždy nějaký druh živočišných potravin konzumoval zasyrova - maso, krev, hmyz. V naší stravě by touto živočišnou syrovou potravinou mohlo být syrové mléko. Syrové živočišné potraviny obsahují extrémně vysoké množství enzymů, které šetří naše vlastní trávicí enzymy, což dodává energii navíc a zlepšuje trávení. Navíc obsahují vzácný vitamín B6, který je extrémně křehký a je poškozen záhřevem (Choi a Cho, 2009).

Syrové živočišné jídlo je velmi přínosné pro rekonvalescenty. Ovoce a zelenina z našich zeměpisných šířek obsahují velmi málo enzymů, ale dobrou cestou, jak se k enzymům dostat je mléčné kvašení (mléčné výrobky, kvašená zelenina, kvašené kondimenty a nápoje).

Na enzymy bohatá jídla často obsahují také probiotika: kvašené zelí a jiné mléčně kvašené saláty, mléčně kvašené nealkoholické nápoje, kokosový olej, syrové mléko, fermentované mléčné výrobky. Probiotika samy o sobě nestačí, je potřeba pro ně připravit substrát, což jsou prebiotika: rajčata, banány, bobulovité ovoce, lněná semínka, syrové mléko, chřest, pórek, topinambur, kořen čekanky, celozrnné obilí (správně připravené). Lidské mléko obsahuje řadu mikroorganismů (Collado a kol., 2009) a já se domnívám, že mají také co dočinění s mikroorganismy v jídle. Myslím, že jsou tyto komponenty výživy důležité obzvlášť po císařském řezu. Odborníci nyní tvrdí, že dítě během vaginálního porodu přejímá bakterie od matky, což má pak dalekosáhlý vliv na jeho zdraví (Rautava a kol., 2012).

Závěrem snad jen to, že život není pouze o jídle. Když člověk udělá "dietní chybu", není to žádná tragédie.


Reference:

(1) https://www.vyvazenezdravi.cz/top-10-zdroju-vitaminu-d

(2) https://nutritiondata.self.com/facts/poultry-products/10048/2

(3) https://draxe.com/foods-high-in-zinc/

(4) 許上冕, 鄺玲, & 黃錫年. (2009). Mercury poisoning: a rare but treatable cause of failure to thrive and developmental regression in an infant. Hong Kong Med J, 15(1), 61-4.

(5) https://www.thealternativedaily.com/benefits-of-lemon-water-and-salt/

Beulens, J. W., Booth, S. L., van den Heuvel, E. G., Stoecklin, E., Baka, A., & Vermeer, C. (2013). The role of menaquinones (vitamin K2) in human health. British Journal of Nutrition, 110(8), 1357-1368.

Black, M. M. (2008). Effects of vitamin B12 and folate deficiency on brain development in children. Food and nutrition bulletin, 29(2_suppl1), S126-S131.

Buss, I. H., McGill, F., Darlow, B. A., & Winterbourn, C. C. (2001). Vitamin C is reduced in human milk after storage. Acta Paediatrica, 90(7), 813-815.

Collado, M. C., Delgado, S., Maldonado, A., & Rodríguez, J. M. (2009). Assessment of the bacterial diversity of breast milk of healthy women by quantitative real‐time PCR. Letters in applied microbiology, 48(5), 523-528.

Dann, W. J. (1933). The transmission of vitamin A from parents to young in mammals: The carotene and vitamin A content of cow's colostrum. Biochemical Journal, 27(6), 1998.

Debski, B., Picciano, M. F., & Milner, J. A. (1987). Selenium content and distribution of human, cow and goat milk. The Journal of nutrition, 117(6), 1091-1097.

Dietschy, J. M. (2009). Central nervous system: cholesterol turnover, brain development and neurodegeneration. Biological chemistry, 390(4), 287-293.

Fallon, S., & Enig, M. G. (2000). Nourishing Traditions: The Cookbook That Challenges Politically Correct Nutrition and The... Promotion Pub..

Frost, G., Sleeth, M. L., Sahuri-Arisoylu, M., Lizarbe, B., Cerdan, S., Brody, L., ... & Carling, D. (2014). The short-chain fatty acid acetate reduces appetite via a central homeostatic mechanism. Nature communications, 5.

Furusho, T., Wada, M., Yasuhara, T., Kataoka, E., Kato, S., & Masushige, S. (1998). Tissue specific-distribution and metabolism of vitamin A are affected by dietary protein levels in rats. International journal for vitamin and nutrition research. Internationale Zeitschrift fur Vitamin-und Ernahrungsforschung. Journal international de vitaminologie et de nutrition, 68(5), 287-292.

Hamilton, M. C., Hites, R. A., Schwager, S. J., Foran, J. A., Knuth, B. A., & Carpenter, D. O. (2005). Lipid composition and contaminants in farmed and wild salmon. Environmental science & technology, 39(22), 8622-8629.

Heshmati, A., Vahidinia, A., & Salehi, I. (2014). Determination of heavy metal levels in edible salt. Avicenna Journal of Medical Biochemistry, 2(1).

Hickenbottom, S. J., Follett, J. R., Lin, Y., Dueker, S. R., Burri, B. J., Neidlinger, T. R., & Clifford, A. J. (2002). Variability in conversion of β-carotene to vitamin A in men as measured by using a double-tracer study design. The American journal of clinical nutrition, 75(5), 900-907.

Hickman, K. (1943). Fat-soluble vitamins. Annual Review of Biochemistry, 12(1), 353-396.

Holick, M. F., & Chen, T. C. (2008). Vitamin D deficiency: a worldwide problem with health consequences. The American journal of clinical nutrition, 87(4), 1080S-1086S.

Howe, A. M., & Webster, W. S. (1994). Vitamin K-its essential role in craniofacial development. Australian dental journal, 39(2), 88-92.

Hristov, A. N., Vander Pol, M., Agle, M., Zaman, S., Schneider, C., Ndegwa, P., ... & Karnati, S. K. R. (2009). Effect of lauric acid and coconut oil on ruminal fermentation, digestion, ammonia losses from manure, and milk fatty acid composition in lactating cows. Journal of Dairy Science, 92(11), 5561-5582.

Husmaini, A. M., Purwati, E., Yuniza, A., & Alimon, A. R. (2011). Growth and survival of lactic acid bacteria isolated from by-product of virgin coconut oil as probiotic candidate for poultry. Int J Poultry Sci, 10, 309-314.

Choi, E. Y., & Cho, Y. O. (2009). Effect of vitamin B6 deficiency on antioxidative status in rats with exercise-induced oxidative stress. Nutrition research and practice, 3(3), 208-211.

Innis, S. M. (2007). Dietary (n-3) fatty acids and brain development. The Journal of nutrition, 137(4), 855-859.

Keys, A., Mienotti, A., Karvonen, M. J., Aravanis, C., Blackburn, H., Buzina, R., ... & Kromhout, D. (1986). The diet and 15-year death rate in the seven countries study. American journal of epidemiology, 124(6), 903-915.

Lee, J. M., Smith, J. R., Philipp, B. L., Chen, T. C., Mathieu, J., & Holick, M. F. (2007). Vitamin D deficiency in a healthy group of mothers and newborn infants. Clinical pediatrics, 46(1), 42-44.

Maekawa, M., Takashima, N., Matsumata, M., Ikegami, S., Kontani, M., Hara, Y., ... & Inokuchi, K. (2009). Arachidonic acid drives postnatal neurogenesis and elicits a beneficial effect on prepulse inhibition, a biological trait of psychiatric illnesses. PLoS One, 4(4), e5085.

Meslar, H. W., Camper, S. A., & White, H. B. (1978). Biotin-binding protein from egg yolk. A protein distinct from egg white avidin. Journal of Biological Chemistry, 253(19), 6979-6982.

Newman, V. (1994). Vitamin A and breast-feeding: a comparison of data from developed and developing countries. Food and Nutrition Bulletin, 15(2), 161-76.

Ouyang, X., Cirillo, P., Sautin, Y., McCall, S., Bruchette, J. L., Diehl, A. M., ... & Abdelmalek, M. F. (2008). Fructose consumption as a risk factor for non-alcoholic fatty liver disease. Journal of hepatology, 48(6), 993-999.

Plaza, S. M., & Lamson, D. W. (2005). Vitamin K2 in bone metabolism and osteoporosis. Alternative medicine review, 10(1), 24-36.

Price, W. A. (1939). Nutrition and Physical Degeneration: A Comparison of Primative and Modern Diets and Their Effects. Paul B. Hoeber, Incorporated.

Rautava, S., Luoto, R., Salminen, S., & Isolauri, E. (2012). Microbial contact during pregnancy, intestinal colonization and human disease. Nature Reviews Gastroenterology and Hepatology, 9(10), 565-576.

Ruxton, C. H. S., Reed, S. C., Simpson, M. J. A., & Millington, K. J. (2004). The health benefits of omega‐3 polyunsaturated fatty acids: a review of the evidence. Journal of Human Nutrition and Dietetics, 17(5), 449-459.

Simopoulos, A. P. (2002). The importance of the ratio of omega-6/omega-3 essential fatty acids. Biomedicine & pharmacotherapy, 56(8), 365-379.

Średnicka-Tober, D., Barański, M., Seal, C. J., Sanderson, R., Benbrook, C., Steinshamn, H., ... & Cozzi, G. (2016). Higher PUFA and n-3 PUFA, conjugated linoleic acid, α-tocopherol and iron, but lower iodine and selenium concentrations in organic milk: a systematic literature review and meta-and redundancy analyses. British Journal of Nutrition, 115(06), 1043-1060.

Strazzullo, P., D'Elia, L., Kandala, N. B., & Cappuccio, F. P. (2009). Salt intake, stroke, and cardiovascular disease: meta-analysis of prospective studies. Bmj, 339, b4567.

Takeoka, G. R., Full, G. H., & Dao, L. T. (1997). Effect of heating on the characteristics and chemical composition of selected frying oils and fats. Journal of Agricultural and Food Chemistry, 45(8), 3244-3249.

Toyomizu, M., Sugiyama, S., Jin, R. L., & Nakatsu, T. (1993). α‐glucosidase and aldose reductase inhibitors: Constituents of cashew, Anacardium occidentale, nut shell liquids. Phytotherapy Research, 7(3), 252-254.

Villamor, E., Koulinska, I. N., Furtado, J., Baylin, A., Aboud, S., Manji, K., ... & Fawzi, W. W. (2007). Long-chain n− 6 polyunsaturated fatty acids in breast milk decrease the risk of HIV transmission through breastfeeding. The American journal of clinical nutrition, 86(3), 682-689.

Yuhas, R., Pramuk, K., & Lien, E. L. (2006). Human milk fatty acid composition from nine countries varies most in DHA. Lipids, 41(9), 851-858.

Zeisel, S. H. (2004). Nutritional importance of choline for brain development. Journal of the American College of Nutrition, 23(sup6), 621S-626S.


© 2017 Emílie Lvovská. Všechna práva vyhrazena.
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky