Strava - moderní téma

28.04.2017

Výživa člověka je v současnosti velmi diskutovaným tématem. Ve světě je mnoho uznávaných odborníků. A abychom byli ještě trochu více zmatení, různí odborníci prezentují různé, opravdu velice často velmi různé, názory. Stávají se stoupenci výživových směrů založených na velmi odlišných základech. Často však mají svého společného "zaslíbeného" jmenovatele - zdraví. Odborníci/stoupenci slibují, dáte-li se právě na jejich cestu, úspěch na cestě ke zdraví máte zaručen. Můžeme tomu věřit?

V současnosti patří kuchařky mezi nejprodávanější tituly, každá televizní stanice má minimálně jeden pořad o vaření, lidé propadají různým výživovým směrům, zajímají se o složky potravy od makroživin až po minerály a fytochemikálie, kamarádky si navzájem povídají, co budou vařit o víkendu a vy čtete tento blog s výživovou tématikou. Zbláznili jsme se?

Má odpověď zní NE. Nezbláznili, totiž možná malinko... Jídlo provází (téměř?) každou živou bytost od jejího zplození až po smrt. Pro živočichy je shánění potravy (a rozmnožování) nejdůležitější náplní života. Proč bychom my měli být jiní? Protože jsme Homo sapiens? Omyl. Velmi vyspělí lidé, ani ne před tisíci lety (tisíc let je v evoluci člověka jako mrknutí), měli své dny prakticky seřízeny jídlem. Starali se zejména o to, co budou jíst. Zemědělství bylo nejrozšířenějším hospodářským odvětvím. Být rolníkem před tisíci lety muselo být velmi obtížné, neexistovala chemizace a mechanizace, přesto si lidé i přes všechny nesnáze poradili. (Čehož jsme my potomci živoucím důkazem.)

Dobytek měl velkou cenu, vydařená úroda znamenala pro tehdejšího člověka téměř všechno. Závisel na ní jeho život. Rozmary počasí zahynulo hladem v minulosti mnoho lidí. Právě proto máme "v genech" velikou náklonnost k jídlu. Fascinuje nás, většina z nás jej má ráda a troufám si říci, že bez něj nedokážeme žít (Existují lidé, kteří tvrdí, že žijí bez jídla. Jsem toho názoru, že většina z nás jídlo nezbytně potřebuje, avšak připouštím, že jsou věci, které neumíme vysvětlit, a přesto jsou.). Vyspělí duchovní lidé tuto svázanost možná cítili, a proto se často uchylovali k jakýmsi oproštěním formou zříkání se některých potravin (zejména masa).

Problémy lidí v jedenáctém století jsou nám dnes na hony vzdálené. Jídla je dostatek. Ovšem není takový dostatek jako dostatek. Je pravdou, že máme obchody naplněné relativně levným jídlem, které nás zasytí a dodá nám energii. Ať je prakticky jakékoli. Na druhou stranu, je možné říci, že máme dostatek kvalitního, biologicky bohatého jídla, které je dostupné všem?

Není tajemstvím, že kvalita potravin upadla nejvíce za celou historii lidstva. Dovolím si tvrdit velmi odvážnou věc. Dnešní člověk je stižen nedostatkem "jídla" stejně jako lidé v jedenáctém století. Ovšem s jednou velikou změnou. Tuto život ohrožující skutečnost si vůbec nebo jen málo uvědomuje.

Jak je tohle možné? Kdo za to může? Ráda bych jednoznačně odpověděla, ale neumím to. Lze se jen ochomýtat okolo palčivých témat, ale samotné jádro problému neumím vysvětlit. Chápu, že určitým lidem jsem mohla způsobit velké znechucení svými výroky. Přeci žijeme ve šťastné bohaté zemi, tak proč jsem nespokojená?

Společnost se zkrátka zvrhla. Žijeme podle pravidla: Pravdu má ten, kdo má peníze. Za většinu hladomoru v dnešním světě může průmysl a modernizace. Nevěříte? Zkusme mnou vymodelovaný příklad: Do tropické oblasti, kterou obývá domorodé obyvatelstvo, přicestuje bílý muž. Velmi si oblíbí ekonomický potenciál dané oblasti. Jeho lidský rozměr však neopomene "ubohé" domorodce. Ze všeho nejdříve je naučí svému náboženství. To je základ. Poté si přivlastní nebo za směšnou sumu odkoupí půdu. Na půdě začne hospodařit. Doveze stroje, chemické prostředky a někdy i geneticky modifikované plodiny. Zaměstná některé domorodce. Postaví supermarkety s nabídkou jídla od bílého muže. Domorodci, kteří přišli o půdu, začínají být hladoví. Přijímají pomoc (charitativní, očkování, nouzová potravinová dávka) od bílého muže. Jejich rodina se rozroste. Nakupují v supermarketu. Jsou nemocní. Dál nakupují v supermarketu. Životní prostředí oblasti začíná být chemickými prostředky tak zamořené, že bílý muž odjíždí domů a vše řídí z povzdáli. Domorodci jsou mnohem více nemocní, ale díky pomoci bílého muže, přežijí. Mají další děti a satelitní televize ve svých dřevěných chýších a tajně sní, že budou jednou žít život bílého muže.

Omlouvám se za sarkastické a hyperbolizované pojetí, skutečnost zřejmě nikdy nebyla tak přímočará, ale pravdou je, že zůstala-li nějaká oblast nedotčená, domorodí obyvatelé se na ni nějak uživili (Pokud pomineme války.). Bylo jich tolik, aby jim jídlo stačilo a jedli potraviny, které jim byly přirozené. Netrpěli některými chorobami bílého muže.

Choroby jsou dnes velmi rozšířeným problémem. Obzvláště tak zvané civilizační onemocnění neboli nemoci z blahobytu (Což podle mě není úplně šťastný název, hodilo by se spíš nemoci z "nekvality".). Mají být typické pro vyspělé země, ale stačí si udělat malý průzkum a zjistíte, že už zdaleka nejsou jen "privilegiem" bohatých. Mezi taková onemocnění patří: závažné poruchy kardiovaskulárního systému a k nim přidružené potíže, neurodegenerativní onemocnění, nemoci pohybového aparátu, cukrovka, neplodnost a potíže s porody, vrozené genetické vady i psychiatrické onemocnění (Často je zmiňována deprese, únavový syndrom, syndrom vyhoření, ale s blahobytem také souvisí i poruchy příjmu potravy.).

Za mnohé obtíže společnosti je obviňováno právě jídlo a také životní prostředí. Jelikož proti devastaci životního prostředí svedeme udělat jen málo- potřebujeme jezdit autem, potřebujeme letět na dovolenou, potřebujeme jíst denně (levné) maso, potřebujeme nakupovat módní oblečení, potřebujeme nejnovější technologie, potřebujeme "já nevím co", prostě potřebujeme mít naše potřeby, tak velmi častou volbou číslo dvě je boj skrze jídlo, ale měli bychom si uvědomit, že tohle téma zdaleka není všemocné ,jak se často prezentuje. Je to cesta budoucnosti?